4.den "Nové náušničky a přesun do Kanchanaburi"

Ráno se nám pro změnu vůbec nechtělo vstávat (Honzík je hrozná ochrapka). Protože nás ale dneska čeká přesun do Kanchanaburi musíme se zvednout z postele, dobalit poslední věci a vyrazit na internet vložit další článek na blog. Mezitím jsme si ještě zabookovali pokoj na předposlední noc před odletem a hurá už vyrážíme. Teda moje mylná představa. Honzíka sužuje neskutečný hlad a tak zapadáme do prvního stánku - dává si tradičně Phat Tai s hovězím masem. Moje snídaně je tradiční mix ovoce shake - mňam.

Protože máme ještě že včerejška vstupenky z Grand Paláce, které platí i v rezidenci Vimamnek Palace, chystáme se nejdříve sem. Pro tentokrát jsme změnili vyjednávací taktiku a tuk tukáři jasně ohlašujeme, kam chceme, že mu dáme max 10B a jednu komerční zastávku jako bonus. Vypadá to na oboustrannou spokojenost a proto jsme odvezeni k velké brusírně a výrobně šperků. Vypadá fakt profi, tak se jdeme juknout. U vchodu dostáváme welcome drink a ujímá se nás hosteska, která nám nejprve ukazuje dílnu a pak trpělivě čeká až si Kačenka vyzkouší vše, co se ji líbí. (A byla to hodná chvilka). Jelikož se blíží naše 5tilete výročí, uvolil Honzík k nákupu náušniček:-).

Od této chvíle se s námi tuk tukář přestává bavit, svůj úkol jsme splnili (získal poukázku na 1 litr benzínu) a záhy jsme vyhozeni před rezidencí. Procházíme rozlehlou zahradou (dnes je extrémní horko), navštěvujeme výstavu nadšeného fotografa pana krále a zdravíme se s všudypřítomnými školními výpravami. Před vstupem se musíme opět navléknout do dlouhasů (neprošly ani moje 3/4) a uložit věci do bezpečnostních skříněk. Naštěstí (to zjišťujeme až při návratu) se tam ty naše batůžky nevešly, takže ukládáme pouze foťák a moji brašničku. Při cestě zpět nám dochází, proč se ta paní snažila batohy do skříněk mermocí nacpat - oni totiž schramstnou 30B a už je nevydají. Rychle pospícháme na prohlídku v angličtině. Celkově se na nás vystřídají 3 průvodkyně. Palác je opravdu rozlehlý, prohlídková trasa tvoří spíše takové bludiště a průvodkyně letí jako blázen (já jsem proti ním šnek - viď Honzi:-)) Dokonce tu měli i české lustry a porcelán (hrdě jsme se hlásili). Zajímavosti paláce je, že byl celý postaven ze zlatého týkového dřeva a bez jediného hřebíků (jsou použití jenom dřevěné kolíčky).

Po prohlídce přemýšlíme, jak se co nejrychleji a nejlevněji dostat na autobusové nádraží (southern bus terminál). Hodný tuk tukář (kterému se asi nechce se tahat takovou dálku) nás posílá na autobusovou zastávku. Tady se dáme do řeči s jedním klukem, který ale neumí vůbec anglicky. Ukazujeme tedy lísteček od paní z informací a kluk významně mává, že nám ukáže. Nasměruje nás do autobusku, průvodčí nám prodá jízdenky, které Kačenka pečlivě úschová. To se ukazuje jako nesmírná prozřetelnost, protože máme tu čest a potkáváme i revizora. Autobus nás asi po 45 min vyplivuje na nádraží, kde nás všichni vzorně navigují k pokladnám. Plácli jsme se přes kapsu a koupili si jízdenky první třídou do Kanchanaburi. Pak běžíme hledat nástupiště. Cestou potkáváme super přístroj na nabíjení mobilů a taky prodejnu českého Bati. Z jednoho nástupiště číslo 10 nás vyhazují a posílají jinam. Běžíme tedy opačným směrem, tam na dalším nástupišti číslo 10 je prázdno. Zoufale ukazujeme lístky paní na lavičce a ta nás posunkama posílá na nástupiště 11 (kdo by to byl řekl). Tam už opravdu stojí nás autobus, usedáme na naše sedadla a po rozjezdu dostáváme i vodu od ne moc příjemné paní průvodčí. Dvouhodinovou cestu trávíme sledováním krajiny a pospáváním.

Na nádraží v Kanchanaburi se necháme překecat (Kačka fakt neumí smlouvat) majitelem samloru (něco jako tuk tuk, ale jede na lidský pohon) k odvozu ke dvoum vybraným hostelum. Naštěstí jsou vedle sebe. V obou provedeme důkladnou prohlídku pokojů, nakonec bereme ten dražší (V.N. Guesthouse), zato ale s krásným výhledem na řeku, teráskou, vlastní koupelnou a teplou vodou. Honzík je ve smlouvání mnohem lepší a tak se mu podařilo ukecat pokoj na 200B za den.

Večer vyrážíme na prohlídku města, stavujeme se na večeři a objevuje místní noční trh. Ten nás uchvacuje především nabídkou jídel, která je mnohem rozmanitější než v Bangkoku - mořské chobotničky, sépie, krevety, thajské KFC, steaky, různé párky, ovoce, shaky aj. Prostě radost pohledět (jen to občas tak divné zavoní). Nakupujeme tedy zásoby a přesouváme se k nám na terásku, kde se necháváme ovívat nočním vánkem, cpeme se suši, krevetama a ovocem a píšeme blog.

Výběr z fotek pro dnešní den je zde.