1.den "Hura do Thajska"

Ráno proběhlo dle očekávání naprosto hladce, budík zazvonil v 4:15 klasickým píp píp. Dobalili jsme všechny nabíječky a pár věci, které po včerejšku zůstaly na zemí. Nakonec, pro jistotu, jsme neplánované přibalili jeden malý fotak navíc - člověk nikdy neví:-) Na letiště jsme dorazili včas s dvouhodinovým předstihem (a to jsme stihli i kafe na benzínce). V tuto chvíli jsme již věděli co nám chybí - roztrojka. Tu nikde na letišti neměli, tak jsme vyrazili bez ní, snad to půjde.

První fáze letu z Prahy do ukrajinského Kyjeva proběhla bez problémů, snad kromě mírných turbulencí před přistáním. Letadélko 737 společnosti Aerosvit bylo pěkně, malé a mírně ošoupané. Po přistání jsme museli projít transitní kontrolou, na kterouuu jsmestali fakt velkou frontu. Od ukrajinských celníků nebo pracovníků se úsměvu rozhodně nedočkáte a když to chtěl Honzík pro vás odvážné zdokumentovat, v okamžiku se okolo něj shromáždili 4 velcí chlapci, kteří ho donutili vesele vymazat všechny fotky a ještě to zkontrolovali.

Do Thajska nás dopraví o něco větší drobeček Boejing 767, které je opravdu veliké a mělo by svištět až 950 km/hod. Díky hodně slečně z pražského letiště máme sedačky vedle sebe u okýnka v 3.řadě od ocasu. Kocháme se tedy výhledem až do té doby než letušky nařídí stáhnout záclonky, páč se jde koukat na film. Aerosvit patří k těm levnějším leteckým dopravcům a proto nejsou televizky v sedadlech před vámi, ale visí že stropu (2 :-)na celou zadní třídu).Co se týče toho nejpodstatnějšího (neboli jídla jak říká Honzík) čekala nás klasická pidimisticka s ryzí masem a zeleninou, vedle kousky okurky, rajčat a kopru a na zákusek asi zapomněli. K večeři jsme potom dostali jakousi omeletu s jednoukureci nugetkou, mističku se slanuma susenkama, sýrem co vypadal jako mango a sušenou meruňkou a jako bonus jogurt Danone. Cesta nám docela rychle utekla, koukali jsme ven, na tělku a na naše PDA (Jistě, pane premiere), studujeme průvodce a taky odpočíváme. Za necelých 9 hodinek letu na nás vykukuje krásné osvětlený Bangkok a ve 3:30 přistáváme na údajně nejmodernějším letišti světa Suvarnabhumi.

Po příletu jsme se prošli letištěm, nechali se zastavit osůbkami nabízející express transport na ulici Khao San. Již od začátku jsme ale byli neoblomní, protože nám bylo jasné, že z letiště musí jet i klasická veřejná doprava. Chvilku jsme bloumali halou, snažili se ptát, ale většinou se nám dostalo unifikované odpovědi - jediná cesta do města je express transport za 150B pro jednoho. Háček je v tom,že oravdu není - stačilo se zeptat paní u informací (ale zdůraznit, že opravdu chceme veřejnou dopravu) a už jsme byli nasměrování k zastávce shuttle busu, který nás odvezl na autobusový terminál. Tady jsme chvilku počkali na autobus 556, který nás na Khao San odvezl za 76 B za oba. Autobusek byl klimatizovany a kromě řidiče zde byl i průvodčí, který prodává lístky a upozornil nás, kde máme vystoupit.

Khao San nás trochu zklamala, prošli jsme ji křížem krážem 2x, a rozhodně jsme nebyli z nabídky ubytování tak nadšení, jak bychom měli být dle průvodce. Prošli jsme tedy blízké okolí a nakonec se nám zalíbil pokojíček B9 v guesthousu Merry V. Pokojíček i vůbec celý hotel je hodně čistý, osvěžení nám poskytuje větrák, který je v tomto období rozhodně dostačující. Sprchu a záchod máme přes uličku. Celková cena je 200B na den za oba.

Po hrubém vybalení vyrazíme na 1.výlet po okolí Bangkoku. Bohužel se projevujeme jako nezkušení cestovatele a necháváme se ukecat tuk-tukarem na okružní jízdu po památkách. Cestování je příjemné, první zastávkou je chrám Wat Intharawithan s 32 metrů vysokou sochou Buddhy. Zrovna tu probíhají velké oslavy, protože zrovna dneska slaví Buddha narozky. Většina Thajcu se přichází do svatyni pomodlit, položit lotosový květ k nohám Buddhy, odlít a zapálit svíčku. Další zastávkou je chrám Wat Benjamabophit, který představuje jakousi směsici architektonických stylu - thajské klasiky i evropského stylu z 19. století. Z velké části byl při výstavbě použít italský mramor a proto se mu mezi turisty přezdívá "Mramorový palác". Další dvě zastávky jsou pro nás tak trochu nemilé - jedná se o komerční pauzu ve dvou cestovních kancelářích, které nabízejí cestovatelské balíčky. O nic takového ale nemáme zájem a tak odcházíme. Tuk-tukáři je to očividně jedno - důvod je prostý- místo provize z obchodu dostávají při přivezení turistů poukázky na 5 litrů benzínu. Upozornujeme tuk-tukáře, že už žádnou komerční zastávku nechceme (což se nám o pár minut stává osudným) a míříme k Wat Saket na Golden Mount. Wat Saket původně sloužil jako krematorium a během 19.století zde bylo pohřbeno více než 60 000 obětí moru. Umělý pahorek Golden Mount byl vybudován později a na jeho vrcholu stojí pozlacené čedí, kde mají být uloženy buddhistické relikvie.

Po prohlídce jsme čekali na našeho tuk tukare, aby nás odvezl ke Grand Paláce, avšak ten se ztratil (naše naivní představa). Po chvilce jsme díky jinému tuk tukari zjistili, že řidiče vůbec nezajímají peníze, které od turistů dostanou, ale poukázky na 5 litrů benzínu, které dostanou od každého obchůdku, do kterého dovezou turisty. U nás tedy tuk tukar očividně vyčerpal všechny možnosti a zanechal nás svému osudu i bez slíbených 30B. Zkoušeli jsme najít jiného, ale ty chtěli za kousek cesty nekřesťanské peníze (místo 20B 100B), tak jsme se vydali k chrámu pěšky. A helemese přeci jenom super nabídka od projíždějícího tuk ťuká. Odvoz ke grand paláce za 15 B. Bereme a nasedáme. Jaké je naše překvapení, když zastavujeme u jakési krejčířské dílny, kde nám nabízejí oblečení na míru. Podruhé napálení se necháváme odvést ke Grand paláce. Vyčerpání procházíme Sanam Luang, prostranství před Grand Paláce, kde se dnes díky svátku narození Buddhy koná jedna velká bohoslužba. Je zde mnoho pestrobarevných stánků, ve kterých sedí a káží vážení mniši. Občas jsme si připadali jak na předvolebním meetingu ČSSD (všude sama oranžová a plamenné řeči) :-). Pro osvěžení nakupujeme na kousky nakrájené ovoce (ananas a meloun) a míříme do hotelu. Cestou se stavíme ještě na pozdní oběd (zkoušíme první thajské stánkové jídlo - pat thai- Kačka s krevetama, Honzík s vepřovým) a poté si jdeme na chvíli lehnout, abychom dohnali ten časový posun.

Na večír vyrážíme do víru velkoměsta, procházíme okolí živé ulice Khao San a zkoušíme další thajské jídlo. Tentokrát nám to moc nechutná a nemá na to vliv ani značná pálivost, ale spíše koření. Pro jistotu jsme to tedy zajedli ananasem a palačinkou s banánem. Pro prohlídce trhu s neskutečnou nabídkou od levného oblečení, imitací thajských starožitností až po falešné průkazy ISIC, press karet, mezinárodních řidičských průkazů a certifikátů Toefl jsme se vydali zpátky do hotelu. V Thajsku tak může být každý certifikovaný na cokoliv a to jen za 1000 B. Večer jsme zaplnili čtením průvodce, psaním blogu a posloucháním velmi živých sousedek (jedna nám vlezla i do pokoje).

Výběr z fotek najdete tady.