Hned jak to šlo, jsme se vydali na internet poslat článek na blog a načerno dobít baterie v zásuvce u počítačů (normálně za to chtěli 20B). První ranní lapálie byla s naším diskem, který začal náhle hlásit chyby při zapisování a tak nezbylo než ho odpojit a doufat, že si to na další den rozmyslí (uvidíme, snad o fotky nepřijdeme (máme ještě další zálohy)).
Již jako zkušení Bangkokane jsme se vydali na další výpravu radši pěšky a to do monstrózního Wat Phra Kaew a přilehlého Grand Paláce, jež dle informací hodných domorodců měly být zdarma. Cesta byla poměrně dlouhá. Nezbylo než se zabavit a začít fotiti dopravní prostředky Bangkoku a blízkého okolí do mimořádného vydání na blog.
U vstupní brány do Wat jsme se zaradovali, vzali si dlouhasy (v kraťasech mě nepustili) a prošli zdarma kontrolou. Zvesela a s vidinou ušetřených peněz jsem fotili, radovali a skotačili. Za nedlouho jsme se dostali k další kontrole, která už byla neoblomná a řeči o domorodcích nám byli k ničemu. Museli jsme každý zaplatit vstupné 350B. Od této chvíli jsme definitivně přestali věřit bangkokanum, ať už říkají cokoliv. Natruc jsme se alespoň rozhodli, že jim to tam všechno vykoukáme a just tam budem co nejdéle. A taky se tak stalo - i blesk jsem vyndal a všechno jim tam obleskal :-)
Na druhou stanu musíme uznat, že to bylo opravdu nádherné a stálo to za to.
Něco málo z historie. Wat Phra Kaew původně sloužil jako osobní chrám pro královskou rodinu, ale protože všichni moc toužili tuhle nádheru vidět, byla alespoň jeho část zpřístupněna turistům. Člověk si zde připadá jak v Disneylandu, nejrůznější stavby rozličných barev i architektonických stylu jsou nahuštěné na málem kousíčku, stejně jako kulisy při natáčení filmu, nebo atrakce v zábavním parku. Opravdu hodně se nám líbily nástěnné malby na zdech okolo celého chrámu, na kterých byl vyobrazen příběh eposu Rámájana. Kromě toho jsme se dlouho zdrželi i na horní terase, na které je královský panteon, Phra Mondop (zelenýma dlaždičkama vykládána úschovna posvátného buddhistického textu Tripitaku), zlaté čedí a miniaturní model kambodžského chrámového komplexu Angkor Wat. Údajně největší atrakcí zde je svatyně se smaragdovým buddhou, která nás ale zase tolik nenadchla.
Grand Paláce je místem, kde se i dnes konají oficiální státní ceremonie a proto je zase velká část zavřená. Budovy jsou však opravdu krásné (doporučujeme fotky).
Znenadání nastal čas hladu (já už měl hlad asi 3 hodiny) a tak jsem se vydali do naší oblíbené restaurace nedaleko Wat. Při výběru pochutin a nápojů jsme ještě pro jistotu zkontrolovali naší peněženku a překvapeni, ba dokonce téměř vyděšeni zjistili, že máme zase jen na ty nudle (mnam). Žíznivý (na pití by již nebylo) jsem se vydal k nejbližší směnárně (asi 3 metry), ta bohužel byla zavřená a i přilehlý bankomat odmítnul dát jakoukoliv hotovost. Dali jsme si tedy výborné nudle, neméně chutnou rýži a vyrazili cestou zpátky do hostelu hledat směnárnu. Cestu jsme již měli nacvičenou a tak by netrvala ani moc dlouho, to by však nesměla vést pres desitiproudku (10 proudou silnici), na které byl onen den velký provoz. Naštěstí zkušenosti nás naučily, že je lepší přebíhat po částech na různé ostrůvky (pro znalé podobně jako v počítačové hře Thé Frog - žabička). Nedaleko hostelu jsem vyměnili peníze, nakoupili ananasy a šli se schovat před deštěm - tak tak jsme to stihli.
Po dešťové přestávce a vydatném odpoledním klidu jsem se vydali vstříc víru velkoměsta a rozhodli se, že to pořádně roztočíme. Hned v na úvod jsem si dali jedny palačinky a zběsilým tempem (Kačka stále hrozně ženě) prolítli několik ulic s božíma stánkama (spoustu jídla, pití, zajímavého harampádí (škoda, že nemám větší batoh)).
Ulic v Bangkoku je spousta a tak jsme šli prozkoumávat zase jiný kousek. Šli jsme nejdřív ulicema, kde byli poseté stánky, pak mín a mín a pak nic. Za chvíli nás zastavila hodná slečna, která se s nama dala do řeči. Nejdříve jsme si tak povídali a pak řešili kudy to vlastně jdeme, že tam turisté opravdu nechodí. Neohroženě jsme prosvištili asi nejdelší ulici v Bangkoku až na konec (přes "milé" vyhlížející domorodce) a dostali se opět mezi lidí. Nedalo se nic dělat a musel jsem Kačku vzít alespoň na nějaký pořádný drink.
Zakotvili jsme to hned asi u patnáctého baru a objednali dva pořádně koktejly - já si dál Around thé World (prostě totální míchanina od zelené po whisky) a Kačka si dala Long Island (taky taková míchanina) a to vše za neslušných 140B. Je však jasné, že za ty "prachy" jsme jim ta vyseděli důlek. Velká frajeřinka však bylo moje smlouvání, když nás pokoutná prodavačka broukacích žabek oslovila s tím, jestli nechcem taky jednu. Hlavně kvůli Madle a taky trochu že zvědavosti jsem se s ní dál do řeči a zeptal se na cenu - 200B. "Cože?", vyhrkl jsem na ní a málem spadnul i s drinkem že židle a řekl "maximálně 50 béček" - je to opravdu velká žabička. Po chvíli smlouvání a jejím nátlaku na zvýšení ceny se již žabka hrála u nás na stolku a to za 50B.
Zážitků jsem měli již dost, tak jsem popadnul Kačenku a žábu a vyrazili jsme zpět do hostelu...
Vyber z fotek tady.
2 komentáře:
Ahojky! Ten chram za 350B vam tise zavidim, na baty nehledte, mne tam Jindra nechtel vzit, protoze uz tam byl s Jurou na falesnou novinarskou prukazku a vstupne mu prislo moc vysoke... fnuk fnuk... A kdypak vyzkousite thajskou masaz? Ja bych tam klidne letela jen kvuli ni :-) Ale uz me nikdo do letadla nechce, dnes jsem se malem nedokutalela domu z hub... A nerostou! Zaba se tedy pekne pronese, no o to pekneji bude kunkat, uz se tesime! Cauky! Madla
Chrám byl fakt krásnej, škoda, že nás nenapadla ta falešná průkazka. Na Khao San jich měli hafo. I když už to možná strážce stejnak prokoukli. Na thajskou masáž se chystáme, ale nevíme kdy :-)
Okomentovat