Nedělní den nám zaplní výlet do okolí Chiangmai a návštěva mnoha turisticky atraktivních lokalit. Ráno nás minibus vyzvedl přímo u hostýlku (předtím jsme ještě stihli vložit článek na blog). Celkový počet účastníků zájezdu je nakonec 9 - my dva, tři sympatické Irky a rodinka typických francouzských turistů.
První zastávkou je orchidejová a motýlí farma. Hned u vchodu nám hostesky na tričko připínají květ orchideje a už se jdeme podívat, jak se to má správně pěstovat. Mají tu dva opravdu velké otevřené skleníky s různými druhy kvetoucích orchidejí. Je patrné, že ty s velkými květy úmyslně přesouvají do turisticky nejfrekventovanějších uliček (tj. při cestě na záchod). Orchideje jsou zavěšeny ve vzduchu a vláhu čerpají jen z vlhkosti. Dále se přesouváme do jakési obří klece, které říkají motýlí farma. Honzík fotí o sto šest, až nás musí vyhánět náš průvodce. Jenže ještě na poslední chvíli nás hodný turista upozorňuje na obr motýla, tak se ještě chvilku zdržíme. Nevadí, rodinka francouzů si dává kuřpauzu.
Pokračujeme asi hodinku do oblasti Mae Tang, kde nás jako první čeká rafting. Cestou nás ještě zdržela "dopravní zácpa", protože silnice se tu staví za pochodu a náklaďáček s pískem se netrefil a kupu složil přímo doprostřed jediného průjezdného pruhu. Konečně však vysedáme, převlékáme se do plavek, navlíkáme si vesty a helmy a usedáme spolu s holkama a jedním kormidelníkem na raft. Pravda, o dravosti řeky musíme již po pár set metrech pochybovat, je to spíše takový lážo, plážo sjezd s občasnými peřejemi. Dost často slýcháváme od kormidelníka pokyn "relax". Naštěstí sedíme s Honzíkem úplně vepředu, takže si užíváme i ty občasné průjezdy peřejemi a kocháme se přírodou. Holky jsou celkem komunikativní, čile debatují s kormidelníkem i s námi. Nakonec nám kormidelník ukazuje jak chodí a dělá kliky "ladyboy" (to jsou ti místní mírně zženštilí kluci), což je docela sranda.
Další zastávkou je oběd u sloní farmy. Oběd je formou bufetu, vegetariánského a nutno podotknout, že do obrázku z promo materiálu má fakt daleko. Těšili jsme se, že ochutnáme zase něco jiného, ale nakonec končíme u naší známé Pad Thai a ananasu. Alespoň se Honzík pořádně najedl, když ho držím tak zkrátka:-). Čekání na slony si krátíme hrátkami a hlazením 3letého slůňátka, které moooc rádo podráží lidem nohy. Takhle blízko jsme se ke slonovi nikdy nedostali, užíváme si toho tedy plnými doušky, natáčíme a fotíme o sto šest. Prostě bomba. Konečně se přiblížila ta nejočekávanější chvíle celého výletu - jsme posazeni na slona a vyrážíme do džungle. Cesta to byla příjemná, náš slonovod nám dopřál celou řadu terénů, od strmých cestiček, brodění řekou až po průchod hustě zarostlou džunglí, kde si slon sám prorážel cestu. Byl to pro nás fakt super zážitek.
Asi po hodince se vracíme zpátky a hned nás posílají na bamboo rafting. Název zní velmi honosně, ale ve skutečnosti je to takové splavování řeky na bambusových vorech - celkem velmi klidná záležitost. Dle našeho názoru bylo vorů na řece až moc a navíc začalo poměrně dost pršet, takže jsme za každou otáčkou vyhlíželi přístav. Náš vorař si to ale zjevně užíval a tak jsme míjeli jednu zátočinu za druhou a mokli a mokli. Konečně se objevilo přístaviště a my jsme se utíkali schovat pod přístřešek.
Irské holčiny pak zamířily do vesnice dlouhejch krků (to jsme neměli zaplaceno) a my jsme se pěšky s průvodcem vydali po silnici pro něco k snědku. Koupili jsme za 20B trs banánů, rozdělili se s frantíky a v dešti čekali na minibus. Ten nás za několik desítek minut vyzvedl, popovezl asi 2 km a pak nás průvodce pozval na procházku k vodopádu. S údivem jsme zjistili, že z auta jsme vylezli jen my dva, ostatní se rozhodli vést zadečky v autíčku. Neva. Cesta to byla příjemná, vyprávěli jsme průvodci o Čechách a vyzvídali další info. Akorát jsme nečekali, že tato procházka po silnici s občasnými ukázkami místní flóry a fauny je ta slibovaná procházka džunglí. Po několika minutách jsme dorazili k vodopádu, který byl sice mnohem menší než ty v Erawanu, ale stejně osvěžující a proto jsme se rychle převlíkli do plavek a šli se vyráchat. A hlavně nás tu neotravovaly ty malé žravé rybičky.
Vodopád byl naší poslední zastávkou. Poté nás naložili do minibusu a odvezli zpátky do hostelu. Celkově jsme si výlet moc užili (hlavně ty slony) a i když nebylo splněno vše dle původního plánu, rozhodně to stálo za to.
V hostýlku jsme využili možnosti internetu i kávy zdarma a pak se vydali do města na večeři. Cestou jsme se opět zastavili v jedné cestovce a zjišťovali možnosti a ceny kuchařských kurzů. Dorazili jsme na hlavní prostranství okolo brány Tha Pae, kde se konal nedělní trh. Od toho včerejšího se lišil jen stánky s jídlem. Já jsem si dala opět výborný suši nášup a mangový shake, Honzík otestoval banán v palačince (úplně jiné než místní klasické palačinky- spíše do anglického stylu).
Po předkrmu jsme se vydali na slavnostní pětivýroční večeři nedaleko včerejšího trhu. Milá obsluha nás už poznala od včerejška, usadila ke stejnému stolu a přinesla stejný lístek. Honzík si nejdříve nevědomky (nebo vědomky?) objednal pálivé red curry s kokosovým mlékem (not spicy, ale pálilo to jako blázen). Já jsem mezitím šla vybrat čerstvou ještě plovoucí rybu. Ta byla ale tak velká, že jsme se rozhodli dát si obě jídla napůl, takže to byla vskutku královská večeře. Rybičku nám udělali na grilu v bambusovém listí, se super kořením na způsob barbecue a přidali i kořeněnou medovou omáčku. Ryba byla natolik výborná a nesmrděla, že si pochutnal i Honzík.
Cestou zpět jsme se opět kochali nabídkou místních obchodníků. Tu náhle jsme narazili na krásný krámek s velmi širokou nabídkou kvalitních hodinek. Honzík byl unešen a vybíral a vybíral. Nakonec si za pěkný balík peněz pořídil super nové hodinky s certifikátem a to značky Rolex.
Výběr z fotek najdete tady.
První zastávkou je orchidejová a motýlí farma. Hned u vchodu nám hostesky na tričko připínají květ orchideje a už se jdeme podívat, jak se to má správně pěstovat. Mají tu dva opravdu velké otevřené skleníky s různými druhy kvetoucích orchidejí. Je patrné, že ty s velkými květy úmyslně přesouvají do turisticky nejfrekventovanějších uliček (tj. při cestě na záchod). Orchideje jsou zavěšeny ve vzduchu a vláhu čerpají jen z vlhkosti. Dále se přesouváme do jakési obří klece, které říkají motýlí farma. Honzík fotí o sto šest, až nás musí vyhánět náš průvodce. Jenže ještě na poslední chvíli nás hodný turista upozorňuje na obr motýla, tak se ještě chvilku zdržíme. Nevadí, rodinka francouzů si dává kuřpauzu.
Pokračujeme asi hodinku do oblasti Mae Tang, kde nás jako první čeká rafting. Cestou nás ještě zdržela "dopravní zácpa", protože silnice se tu staví za pochodu a náklaďáček s pískem se netrefil a kupu složil přímo doprostřed jediného průjezdného pruhu. Konečně však vysedáme, převlékáme se do plavek, navlíkáme si vesty a helmy a usedáme spolu s holkama a jedním kormidelníkem na raft. Pravda, o dravosti řeky musíme již po pár set metrech pochybovat, je to spíše takový lážo, plážo sjezd s občasnými peřejemi. Dost často slýcháváme od kormidelníka pokyn "relax". Naštěstí sedíme s Honzíkem úplně vepředu, takže si užíváme i ty občasné průjezdy peřejemi a kocháme se přírodou. Holky jsou celkem komunikativní, čile debatují s kormidelníkem i s námi. Nakonec nám kormidelník ukazuje jak chodí a dělá kliky "ladyboy" (to jsou ti místní mírně zženštilí kluci), což je docela sranda.
Další zastávkou je oběd u sloní farmy. Oběd je formou bufetu, vegetariánského a nutno podotknout, že do obrázku z promo materiálu má fakt daleko. Těšili jsme se, že ochutnáme zase něco jiného, ale nakonec končíme u naší známé Pad Thai a ananasu. Alespoň se Honzík pořádně najedl, když ho držím tak zkrátka:-). Čekání na slony si krátíme hrátkami a hlazením 3letého slůňátka, které moooc rádo podráží lidem nohy. Takhle blízko jsme se ke slonovi nikdy nedostali, užíváme si toho tedy plnými doušky, natáčíme a fotíme o sto šest. Prostě bomba. Konečně se přiblížila ta nejočekávanější chvíle celého výletu - jsme posazeni na slona a vyrážíme do džungle. Cesta to byla příjemná, náš slonovod nám dopřál celou řadu terénů, od strmých cestiček, brodění řekou až po průchod hustě zarostlou džunglí, kde si slon sám prorážel cestu. Byl to pro nás fakt super zážitek.
Asi po hodince se vracíme zpátky a hned nás posílají na bamboo rafting. Název zní velmi honosně, ale ve skutečnosti je to takové splavování řeky na bambusových vorech - celkem velmi klidná záležitost. Dle našeho názoru bylo vorů na řece až moc a navíc začalo poměrně dost pršet, takže jsme za každou otáčkou vyhlíželi přístav. Náš vorař si to ale zjevně užíval a tak jsme míjeli jednu zátočinu za druhou a mokli a mokli. Konečně se objevilo přístaviště a my jsme se utíkali schovat pod přístřešek.
Irské holčiny pak zamířily do vesnice dlouhejch krků (to jsme neměli zaplaceno) a my jsme se pěšky s průvodcem vydali po silnici pro něco k snědku. Koupili jsme za 20B trs banánů, rozdělili se s frantíky a v dešti čekali na minibus. Ten nás za několik desítek minut vyzvedl, popovezl asi 2 km a pak nás průvodce pozval na procházku k vodopádu. S údivem jsme zjistili, že z auta jsme vylezli jen my dva, ostatní se rozhodli vést zadečky v autíčku. Neva. Cesta to byla příjemná, vyprávěli jsme průvodci o Čechách a vyzvídali další info. Akorát jsme nečekali, že tato procházka po silnici s občasnými ukázkami místní flóry a fauny je ta slibovaná procházka džunglí. Po několika minutách jsme dorazili k vodopádu, který byl sice mnohem menší než ty v Erawanu, ale stejně osvěžující a proto jsme se rychle převlíkli do plavek a šli se vyráchat. A hlavně nás tu neotravovaly ty malé žravé rybičky.
Vodopád byl naší poslední zastávkou. Poté nás naložili do minibusu a odvezli zpátky do hostelu. Celkově jsme si výlet moc užili (hlavně ty slony) a i když nebylo splněno vše dle původního plánu, rozhodně to stálo za to.
V hostýlku jsme využili možnosti internetu i kávy zdarma a pak se vydali do města na večeři. Cestou jsme se opět zastavili v jedné cestovce a zjišťovali možnosti a ceny kuchařských kurzů. Dorazili jsme na hlavní prostranství okolo brány Tha Pae, kde se konal nedělní trh. Od toho včerejšího se lišil jen stánky s jídlem. Já jsem si dala opět výborný suši nášup a mangový shake, Honzík otestoval banán v palačince (úplně jiné než místní klasické palačinky- spíše do anglického stylu).
Po předkrmu jsme se vydali na slavnostní pětivýroční večeři nedaleko včerejšího trhu. Milá obsluha nás už poznala od včerejška, usadila ke stejnému stolu a přinesla stejný lístek. Honzík si nejdříve nevědomky (nebo vědomky?) objednal pálivé red curry s kokosovým mlékem (not spicy, ale pálilo to jako blázen). Já jsem mezitím šla vybrat čerstvou ještě plovoucí rybu. Ta byla ale tak velká, že jsme se rozhodli dát si obě jídla napůl, takže to byla vskutku královská večeře. Rybičku nám udělali na grilu v bambusovém listí, se super kořením na způsob barbecue a přidali i kořeněnou medovou omáčku. Ryba byla natolik výborná a nesmrděla, že si pochutnal i Honzík.
Cestou zpět jsme se opět kochali nabídkou místních obchodníků. Tu náhle jsme narazili na krásný krámek s velmi širokou nabídkou kvalitních hodinek. Honzík byl unešen a vybíral a vybíral. Nakonec si za pěkný balík peněz pořídil super nové hodinky s certifikátem a to značky Rolex.
Výběr z fotek najdete tady.
1 komentář:
Ahoj cestovatelé, orchideje jsou naprosto úžasné a toho slonečka bych chtěla přivézt domů, tak to nějak zařiďte. Pište, všichni čteme, dokonce to tiskneme i babičkám, aby byly v obraze.
Okomentovat