Ráno Honzík opět vstává o něco dříve, aby stihnul překopírovat nějaké fotky a připravil je na zálohu. Jakmile odchází z pokoje, všiml si na klice zavěšených klíčů od motorky. Po bližším prozkoumání naší. Dále se dozvídáme, že jsme je nechali v zámku (spíše Honzík) a paní domací je našla - takže v pohodě:-) Asi za hodinku přichází já a jedeme na velký výlet do národního parku Doi Suthep. Cesta je to velmi nesnadná, ne pro nás, ale pro motorku. Je hodně do kopce, někdy hrozně do kopce, krásnými serpertýnami. Přestože máme zatím "nejsilnější" motorku - 120ccm, tak je to automatika a s kopcema si moc nerozumí, za to ve městě lítá perfektně. Jednou jsme ji museli do kopce i pomáhat, jinak jsme to asi ve 20km rychlosti zvládli.
První větší zastávku jsme měli v chrámu Wat Phra That Doi Suthep, kde jsme si nejprve došli na oběd - dostali jsme Pad Thai s asi stovkou krevet velikosti 5mm a trochem vepřového masa (výborné). Náhle začalo pršet a pršelo asi hodinu, různě jsme se schovávali po stánkách, přístřešcích a chrámových výklencích. Po 306 schodech s dvěma dlouhými hady jsme vylezli nahoru, zaplatili 50B za vstup (i když to pak nikdo nekontroloval) a potkali první grupu Čechů. Byly to takové dvě rodinky, které bych tipovala spíše na válečku dole na ostrovech, než na horách a v dešti. Ale co, je fajn když nás něco takhle překvapí. Prohlédli jsme si chrám od shora dolů, zprava doleva. Měl tu být nádherný výhled (až na půlku severního Thajska), ale počasí nám nepřálo. Viděli jsme pouze kousek Chiang Mai a jinak bílou kávu všude okolo. Zajímavostí je, jak bylo nalezeno místo, kde má být chrám vystavěn. Jistý král v něm chtěl uložit náboženské relikvie a proto je přivázal na hřbet posvátného bílého slona. Ten šplhal a šplhal do kopce, v místě chrámu 3x zatroubil, otočil se okolo své osy a umřel. Tak král poznal, že tu může být vystavěn chrám.
Po prohlídce jsme si ještě natajno fotili dvě malé holčičky oblečené v tradičních krojích horských kmenů, které pokaždé když je někdo vyfotil natahovaly ručičky. Další naše kroky (otáčky) směřovaly dál po cestě, projeli jsme okolo královského paláce (ten však nebyl vidět) a na rozcestí se rozhodli podívat se, jak se v Thajsku kempuje. Nutno dodat, že už tady začínala být docela zima. Po několika kilometrech, kdy motorka střídavě ukazovala, že nám dochází či nedochází benzín jsme dorazili na krásně upravené tábořiště zahalené do mlžného oparu. Trochu mi to připomnělo náš tábor :-). Chtěli jsme si dát kávu pro zahřátí, ale avizované občerstvení nefungovalo. Pán v budově (hlídač) neuměl moc anglicky, aby nám poradil, kam dál a tak jsme si prohlídli výstavku a rozjeli se nazpátek. Už bylo taky na čase, protože jinak bych ve svém letním thajském oblečku zmrzla.
Z kopce to motorce šlo mnohem lépe a tak jsme asi za hodinku dorazili do Chiang Mai a dali se naproti hostýlku oběd. Já jsem vyzkoušla místní specialitu Khao Soi (taková polévka s nudlemi, kokosovým mlékem a masem v kari), Honzík Ra Tan- pokrm se širokými nudlemi. Paní byla sice velká louda, dost dlouho jí trvalo, než nám obídek připravila, ale stál za to. Protože jsme měli ještě dost času rozhodli jsme se zajet do hojně propagovaného Království tygrů asi 10 km od Chiang Mai. Provoz na této silnici byl docela hustý, ale Honzík už dokonce vlítává mezi auta jako správný Thajec, takže jsme to zvládli v pohodě.
Vystoupili jsme před krásně upravenou budovou, která měla jakési átrium (výběh pro tygry) a okolo něj ochoz, ze kterého jste je mohli pozorovat. Hostesky u vchodu nám hned nabízeli možnost zakoupit si vstupenku, což znamenalo zaplatit 320B za mazlení s velkými tygry a 520B za mazlení s malými tygry. Rozhodli jsme se nejprve porozhlédnout a myslím, že jsme udělali dobře. I když jsme přijeli asi okolo 6 hodiny večerní ve výběhu se střídali skupinky turistů, kočky jenom ležely a nechaly se ohmatávat, občas je staff (průvodce) zatahal za ucho nebo pošimral na nose, aby udělaly nějakou pózu. Musím říct, že se nám trošku sevřelo srdíčko a bylo nám těch zvířátek opravdu líto. Nedokázali jsme si představit, jak to musí vypadat v hlavní sezóně. Holka od lístků tvrdila, že opravdu ty kočky nejsou nadopované žádnými léky, ale v tu chvíli pro nás bylo těžké tomu uvěřit. Pak se s námi ale začal bavit jeden z ošetřovatelů, dlouze a poutavě vyprávěl o tygrech i o projektu království. Turisté už odešli na večeři a tygři byli vypuštěni do átria. Hráli si spolu, dováděli v bazénku, honili se s ošetřovateli a vůbec situace byla úplně jiná než když jsme sem přijeli. Bylo vidět, že ošetřovatelé dělají svou práci rádi, že vědí, jak se kočkám chovat, co od nich čekat aj. Po povídání s Timem jsme trochu změnili názor, ale přesto jsme se rozhodli nepodporovat takovýhle byznys. Beztak máme nádherné fotky a ani nám nevadí, že se neusmíváme nad bezvládným tělem tygra.
Zbytek večera jsme strávili projížděním po nočních trzích, protože na každém mají jinou pochoutku. Opět to jistily krevety od KFG a banánové palačinky:-). Při cestě zpátky jsme se ještě stavili v nedaleké cestovce a zabookovali Kačence kurz vaření (za 750 B- supr cena). Honzík mě bude doprovázet jako fotograf a kameraman za 200B. Paní byla moc milá a když jsme ještě zjistili, že nabízejí jízdenky do Bangkoku za 300B (normálně to stojí 403B) a celou cestu na Ko Samui včetně lodi za 900B byli jsme nadšeni. Zítra koupíme jízdenky a po kuchařském kurzu vyrazíme směr jih.
Fotky k dispozici zde.
První větší zastávku jsme měli v chrámu Wat Phra That Doi Suthep, kde jsme si nejprve došli na oběd - dostali jsme Pad Thai s asi stovkou krevet velikosti 5mm a trochem vepřového masa (výborné). Náhle začalo pršet a pršelo asi hodinu, různě jsme se schovávali po stánkách, přístřešcích a chrámových výklencích. Po 306 schodech s dvěma dlouhými hady jsme vylezli nahoru, zaplatili 50B za vstup (i když to pak nikdo nekontroloval) a potkali první grupu Čechů. Byly to takové dvě rodinky, které bych tipovala spíše na válečku dole na ostrovech, než na horách a v dešti. Ale co, je fajn když nás něco takhle překvapí. Prohlédli jsme si chrám od shora dolů, zprava doleva. Měl tu být nádherný výhled (až na půlku severního Thajska), ale počasí nám nepřálo. Viděli jsme pouze kousek Chiang Mai a jinak bílou kávu všude okolo. Zajímavostí je, jak bylo nalezeno místo, kde má být chrám vystavěn. Jistý král v něm chtěl uložit náboženské relikvie a proto je přivázal na hřbet posvátného bílého slona. Ten šplhal a šplhal do kopce, v místě chrámu 3x zatroubil, otočil se okolo své osy a umřel. Tak král poznal, že tu může být vystavěn chrám.
Po prohlídce jsme si ještě natajno fotili dvě malé holčičky oblečené v tradičních krojích horských kmenů, které pokaždé když je někdo vyfotil natahovaly ručičky. Další naše kroky (otáčky) směřovaly dál po cestě, projeli jsme okolo královského paláce (ten však nebyl vidět) a na rozcestí se rozhodli podívat se, jak se v Thajsku kempuje. Nutno dodat, že už tady začínala být docela zima. Po několika kilometrech, kdy motorka střídavě ukazovala, že nám dochází či nedochází benzín jsme dorazili na krásně upravené tábořiště zahalené do mlžného oparu. Trochu mi to připomnělo náš tábor :-). Chtěli jsme si dát kávu pro zahřátí, ale avizované občerstvení nefungovalo. Pán v budově (hlídač) neuměl moc anglicky, aby nám poradil, kam dál a tak jsme si prohlídli výstavku a rozjeli se nazpátek. Už bylo taky na čase, protože jinak bych ve svém letním thajském oblečku zmrzla.
Z kopce to motorce šlo mnohem lépe a tak jsme asi za hodinku dorazili do Chiang Mai a dali se naproti hostýlku oběd. Já jsem vyzkoušla místní specialitu Khao Soi (taková polévka s nudlemi, kokosovým mlékem a masem v kari), Honzík Ra Tan- pokrm se širokými nudlemi. Paní byla sice velká louda, dost dlouho jí trvalo, než nám obídek připravila, ale stál za to. Protože jsme měli ještě dost času rozhodli jsme se zajet do hojně propagovaného Království tygrů asi 10 km od Chiang Mai. Provoz na této silnici byl docela hustý, ale Honzík už dokonce vlítává mezi auta jako správný Thajec, takže jsme to zvládli v pohodě.
Vystoupili jsme před krásně upravenou budovou, která měla jakési átrium (výběh pro tygry) a okolo něj ochoz, ze kterého jste je mohli pozorovat. Hostesky u vchodu nám hned nabízeli možnost zakoupit si vstupenku, což znamenalo zaplatit 320B za mazlení s velkými tygry a 520B za mazlení s malými tygry. Rozhodli jsme se nejprve porozhlédnout a myslím, že jsme udělali dobře. I když jsme přijeli asi okolo 6 hodiny večerní ve výběhu se střídali skupinky turistů, kočky jenom ležely a nechaly se ohmatávat, občas je staff (průvodce) zatahal za ucho nebo pošimral na nose, aby udělaly nějakou pózu. Musím říct, že se nám trošku sevřelo srdíčko a bylo nám těch zvířátek opravdu líto. Nedokázali jsme si představit, jak to musí vypadat v hlavní sezóně. Holka od lístků tvrdila, že opravdu ty kočky nejsou nadopované žádnými léky, ale v tu chvíli pro nás bylo těžké tomu uvěřit. Pak se s námi ale začal bavit jeden z ošetřovatelů, dlouze a poutavě vyprávěl o tygrech i o projektu království. Turisté už odešli na večeři a tygři byli vypuštěni do átria. Hráli si spolu, dováděli v bazénku, honili se s ošetřovateli a vůbec situace byla úplně jiná než když jsme sem přijeli. Bylo vidět, že ošetřovatelé dělají svou práci rádi, že vědí, jak se kočkám chovat, co od nich čekat aj. Po povídání s Timem jsme trochu změnili názor, ale přesto jsme se rozhodli nepodporovat takovýhle byznys. Beztak máme nádherné fotky a ani nám nevadí, že se neusmíváme nad bezvládným tělem tygra.
Zbytek večera jsme strávili projížděním po nočních trzích, protože na každém mají jinou pochoutku. Opět to jistily krevety od KFG a banánové palačinky:-). Při cestě zpátky jsme se ještě stavili v nedaleké cestovce a zabookovali Kačence kurz vaření (za 750 B- supr cena). Honzík mě bude doprovázet jako fotograf a kameraman za 200B. Paní byla moc milá a když jsme ještě zjistili, že nabízejí jízdenky do Bangkoku za 300B (normálně to stojí 403B) a celou cestu na Ko Samui včetně lodi za 900B byli jsme nadšeni. Zítra koupíme jízdenky a po kuchařském kurzu vyrazíme směr jih.
Fotky k dispozici zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat