18. den "Na skok v Bangkoku"

Je 5 hodin ráno, autobus zastavuje u krajnice a my vysedáme nedaleko ulice Khao San v Bangkoku. Poměrně nevyspalí, popadáme batohy a jdeme zkusit štěstí na stanoviště výdeje lístků (jedna cestovní agentura), tam je však ještě zavřeno a otvírají až v 9.

Potřebujeme se zbavit alespoň batohů. Zkoušíme náš bývalý hostel Merry V, kde nám věci ochotně schovávají (zdarma + 10B za bezpečnostní sejf na cennosti). Zbytek času trávíme v nedaleké internetové kavárně, kde bohužel neměli dobrý počítač (jen USB 1.0, který nedokázal napájet nás disk), proto jsme jen napsali blog, fotky nešly.

V 9 hodin jsme se šli podívat do cestovky, jestli už mají otevřeno a dají nám naše lístky do Ko Samui. Otevřeno měli a tak se šla Kačka zeptat, jak to bude. Mezi námi, moc si holky do oka nepadly, a byl to mírně zuřivý rozhovor... Problém byl v tom, že nám něco jiného říkali, když jsme vylezli z autobusu a něco jiného teď v té kanceláří (o umístění autobusu, o lístkách i o času odjezdu). Nedalo se nic dělat a museli jsem se s tím smířit a doufat, že to tak opravdu bude:-(

Den jsem si užili nad očekávání. Vydali jsme se na lodní přístav městské dopravy a cestou odmítali mnoho komerčních lodí na vyhlídkové jízdy (hodina 800B). Cesta městskou lodní dopravou stojí dle linky a vzdálenosti 10-32B pro jednoho. My jsme jezdili oranžovou linkou za 13B jeden. Lodě mají pěkné, čisté a velmi rychlé. Nejdříve jsem se jeli ještě jednou podívat na krásný Wat Arun, který jsem viděli jen za tmy. Je opravdu krásný a při vidině že si na něj můžeme vyšplhat, jsme zaplatili i 50B za vstup. Měli jsme za to krásný výhled na město, super příkré schody (skoro jako u Bášových doma, ale na těchto jsem se trochu báli;-)) a krásně ozdoboné budovy. Malou zajímavosti je neuvěřitelná komerce v okolí budovy a to v podobě ošklivých izolepou pospravovaných papírových "soch" pro fotografování - takové ty s otvorem pro hlavu. Tady za fotku chtěli 40B a to si ji musel člověk udělat sám vlastním foťákem (s živými převlečenými lidmi a s fotkou to bylo za rovnou stovku)!

Vydali jsme se opět lodí a to do vyhlášené čínské čtvrti, kde se nachází obrovský zeleninový a květinový trh. Najít ho byl trošku oříšek, ale podařilo se a stálo to za to - ona vůbec celá čtvrt je plná trhů... Květinový trh nás doslova nadchnul, nic podobného jsem v životě neviděli a nikomu bychom to asi ani nevěřili. Tolik kytek snad ani nemají ve všech českých květinářstvích dohromady, ta nádhera a hlavně ta cena! Za obrovský puket krásných růží (cca 50) chtěli rozumných 30B, někde dokonce 20B. Bylo tak běžné, že lidé si odnášeli doslova plné náruče květin. Bylo ale z čeho vybírat - růže, karafiáty (ty byli poměrně drahé), orchideje, gerbery, bambusové výtvory a mnohé další. Nejlepší je se podívat na fotky. Je to krásný pocit moci koupit tady 500 gerber za cenu jako u nás jednu s mašlí:-) Pro zvídavé, ano chtěl jsem Kačence koupit náruč růží, ale odmítla to, že se s tím nebude tahat, tak jsme si alespoň dali něco dobrého sladkého z místní pekárny. Plynule jsem se přesunuli do zeleninového trhu, který byl taky super, ale na kytky opravdu neměl.

Dále jsem se si vyhlídli jednu malou restauraci a dali si něco k jídlu, opět mě to zthajštili a přinesli místo nudlí polévku (mají to sice napsané anglicky, ale vůbec tomu nerozumí), bylo to ale dobré.

Následovalo zase něco více pro mě a to obrovský nelegální trh převážně z elektronikou, kde se fotit mohlo jen na tajno. Dalo se tady sehnat téměř vše a to za rozumné ceny, hlavně tam měli tuning pro auta (každý má v tuktuku mnoho repráčků, nálepek, odrazek, svítidel, ...), vysílaček, pirátských dvd, mobilů, kabelů atd. Přestože byli vidno, že tam není nic legální, tak tam chodili policisté a obléhali stánky s těžce lechtivými DVD a vypadali spokojeně. My jsem si zakoupili jen 3-in-1 auto mp3 player s fm modulátorem samozřejmě s dálkovým ovladačem (usmlouváno na 160B), díky kterému budeme moci poslouchat mp3 i v našem autorádiu, No, líbilo by se tam snad každému;-)

Následně jsem se pokoušeli najít Wat Traimit, nebylo to lehké a cestou jsem potkali ještě obrovskou krytou tržnici s úplně vším (opravdu úplně vším). Celou jsme projít nestihli, ale i tak to byl zážitek vidět, co se všechno vyrábí. Dali jsem si kávu a juice a došli za vydatné pomoci místních k Wat Traimit. Ten byl bohužel zavřený a v opravě, jen jsme tedy prošli přilehlé budovy a šli zpět k lodi.

Vyzvedli jsem si batohy a šli se s mírně sevřeným žaludkem podívat do cestovní kanceláře, zda nás odvezou. Naštěstí vše dopadlo dobře a i přes otrávené obličeje jsme asi po hodince čekání nastoupili do autobusu. Ještě nás překvapil veškerý zákaz fotografování a natáčení autobusu, ale jinak již bylo vše v pořádku. Krásný autobus se super sedadly, obrovské místo na nohy, deka a příjemné zastávky.

Výběr z fotek najdete tady.