Ať se stalo co se stalo, dnešní ráno nebylo. Teda bylo ale celé prospané :-) Vzali jsme tedy dnešní den trochu jako odpočinkový (původně). Hned po ránu jsme dali hlavy dohromady a dohodli se, že pojedeme na výlet do krajiny. Kačka navrhovala kola, já samozřejmě motorku. Po úmorné cestě k půjčovnám (asi nejteplejší den co tu jsme) bylo rozhodnuto a i přes kladný vztah ke kolu vyhrála motorka. Po chvíli rozhodování a zjišťování jsme vybrali starší pár, který vlastnil asi 10 motorek (skútrů). Pán udal cenu 200B na den, po chvíli váhání, rozmýšlení a asi 10 dotazech (o spotřebě, tankování, pojištění, atd) jsme nekompromisně usmlouvali cenu 300B na dva dny se zámkem, helmama a pavoukem na batoh (stahovák). Co se týče pojištění, tak i přes ujištění, že je v ceně - nebylo. Nakonce jsme se dohodli na dodatku ke smlouvě, kde jsme dopsali zmínku o případě nehody se spolúčastí 500B.
Pán mi dal krátkou instruktáž v thajštině, jak ovládat poloautomatickou čtyřstupňovou motorku a litr benzínu. Moc jsem to nepochopil, ale po chvíli jsme úspěšně vyjeli a cestou se to doučili...(hrc prc, asi tak 10krat rána do hlavy - to se Honzík učil řadit).
Konečně jsme vyrazili do Tiger temple, kde měli být k vidění tygři a možnost je i nakrmit. Nápomocna nám byla amatérsky nakreslená mapka s amatérskými nákresky paní od motorek. Asi po hodině jízdy jsme hledání ukončili a odbočili vlevo z hlavní silnice. Naštěstí nám to náladu nezkazilo, spíše naopak a dále jsme se orientovali už jen po místní navigaci (která je dosti zmatená).
Ted něco málo o skútříku a silnicích. Skútřík je super a máme ho moc rádi. Má moc rád, když jede na čtyřku tak kolem 80 km/hod, ale do velkého kopce radši trojku, do maximálního spíše na jedničku. Silnice jsou v okolí Kanchanaburi super a mají velkou krajnici pro motorky, takže se to dá pořádně čudit. Jen byl problém, když jsem jeli víc jak 80, tak nám odlétávali helmy (další den jsme to již vychytali). Další super věcí je odpočívadlo s hospůdkou snad na každým kilometru (minimálně nějaké ovoce). K jedné takové jsme zamířili i my. Byla to taková normální thajská hospůdka, interně jsme ji pojmenovali U Tří žen. Objednali jsme si kolu a sprite. Dostali jsem je pořádně vychlazené a pořád nám dodávali další led. Příjemná obsluha mě vnukla myšlenku dát si něco k jídlu - Phad Thai s kuřetem. V tom prostřední žena (20) vzbudila nejstarší (asi 53) a přiběhla ještě nejmladší (6) a začaly společně vařit. Byly to asi nejlepší nudle, které jsem jedl a tak jsme jim tam nechali dýžko 10B (které dostala nejmladší).
Posilnění (teda jenom já) na cestu jsem si to namířili do sloní vesnice Muang Singh. Ve vesnici jsme zaparkovali a šli rovnou do čekárny ke slonům. Cena za osobu 600B na půl hodiny se nám však zdála nehorázná a s díky jsme odmítli (usmlouvali jsme jen na 500B za osobu, chtěli jsme 500B za oba).
Kačenka se konečně odhodlala, že vezme řídítka do svých rukou. Dal jsem ji podrobnou instruktáž, kde co zmáčknout a na co šlápnout a vyjeli jsme. Asi po 20 minutách cesty (frčela asi čtyřicítkou) jsme dojeli k železničnímu přejezdu, Kačenka samozřejmě chtěla za brzdit, ale byla z těch všech páček natolik zmatená, že dupla na plyn a křičela stůj, stůj. Pak mi radši řízení zase předala.
Cesta i přes drobné nezdary v podobě končících silnic, závor a podobných nečekaných věci byla krásná a moc jsem si ji užívali. V pozdních odpoledních hodinách, kdy jsme ještě nenavštívili zatím ani jedno plánované místo, jsme si to namířili do krasových jeskyň. Osud nám však nebyl nakloněn a cedule i lidé nás posílali stále jinam. Rady typu zahněte 5x doprava nám moc nepomohly i když jsme je zkoušeli...
Nakonec, již při cestě zpět do Kanchanaburi jsem jeskyni našli a stálo to za to. Ne tolik ta jeskyně, jako spíše krásný výhled na řeku Kwai a super železnici. Začalo se pomalu stmívat a tak jsme si to namířili domů. Jeli jsme však již jako ostřílení motorkáři, občas zatroubili (omylem jako každý) a většinou jezdili na správné straně (v levo) a ne v protisměru.
Měl jsme hrozný hlad a tak naše cesta mířila rovnou na noční trh. Nejdříve jsme zakoupili naše milované ananasy a pak já, jako odvážný tester zakoupil 6 kousků jarních závitků. To se ukázalo jako blbost, protože nebyly vůbec dobré a určitě tak nemají chutnat (takové přefritované suché nic smrdící po rybě). Hrdině jsem to však vše snědl - sám. Kaččence se z těch všech smradů udělalo blbě a ani jahodový shake to nezachránil. Přesunuli jsme se tedy do normální restaurace, kde to tolik nesmrdělo, ale moc to nepomohlo...
Poslední zajímavá věc byla návštěva internetové kavárny, kde jsem napsali blog, vytřídili fotky ale hlavně viděli obrovského švába - fakt nádhera:-)
Poslední zajímavá věc byla návštěva internetové kavárny, kde jsem napsali blog, vytřídili fotky ale hlavně viděli obrovského švába - fakt nádhera:-)
Výběr z fotek je tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat