23. den "Šnorchlovací výlet na Ko Phi Phi"

Budík nás probudil již v 7:30, protože v 8 nás má vyzvednout minibus z cestovky. Před odjezdem jsme ještě u paní v cestovce doplatili zbytek peněz a už frčeli směrem k přístavišti rychlých lodí za pláží Ao Nang.

Naše lodička byla menší asi tak pro 20 lidí, měla dva motory - každý 200 koní a říkají jí "speed boat". Výlet by dle prospektu měl obsahovat 8 zastávek včetně bufetového oběda a 4 na šnorchlování. Loď to frčela rychlostí 33 mil/hod, a prudce narážela do vln. Byla to fakt vzrušující cesta vezmete-li v potaz můj odpor k jakémukoli prudkému pohybu směrem nahoru a dolů. Teď jsem si ho užívala celých 45 minut a jediné co mě utěšovalo, že špatně není jenom mně.

První zastávkou bylo šnorchlování. Bohužel se jednalo o klasickou turistickou zastávku, takže v okolí bylo asi 15 dalších lodí a spousty dalších dychtivých šnorchlistů. Moře zde bylo celkem čisté, ale rozhodně nedosahovalo průzračnosti moře v Řecku nebo Chorvatsku. Hnedka nás obklopili hejna pestrobarevných rybiček, které se očividně nebály lidí a vesele nás následovaly. Korály nás zase tolik nenadchly, jsme zmlsaní Egyptem (útesem na Marsa Alam).

Další zastávkou byla pláž Maea Bay, která se proslavila díky filmu Pláž s Leonardem DiCapriem. Což o to, pláž to byla opravdu nádherná, průzračná voda, tajemné skály okolo, jenže celý dojem kazil dav turistů. Většina pláže pak byla vyhrazena pro lodě a pro plavání zde byl bójkami ohraničen jenom úzký a celkem krátký proužek vody. Moc si nedokážeme představit, jak to tu vypadá v hlavní sezóně.

Loď pokračovala okolo vskutku krásných útesů, proplula lagunou Pileh Bay a zamířila na ostrov Phi Phi Don, kde nám v místní restauraci připravili oběd. Ten byl vcelku slušný, thajská kuchyně v adaptaci pro turisty bufetovou formou. Dali jsme si tedy pořádně do nosu, prošli zdejší městečko, kde všechno bylo tak 2x dražší než v Krabi (a tam je všechno dražší než v Chiang Mai;-)) a opět nasedli na loď.

Průvodce nám sdělil, že normálně ještě zastavují ještě na dalších místech, ale protože je málo vody, tak pojedem rovnou na Bamboo Island, kde budeme moci šnorchlovat o něco déle. Trochu nás to rozčílilo, protože místo slibovaných 4 míst pro šnorchlováni jsme navštívili jen 2. Navíc jsme na obědě potkali opět Kamila s Evou, kteří byli na výletě s jinou cestovkou a ta problémy s nedostatkem vody neměla. Nic naplat, nikdo jiný se nebouřil a tak nás asi za 20 minut vysadili na nádherném ostrově. Voda byla opravdu krásná, průzračné modrá a bílý písek s ní ostře kontrastoval. Jenže pro šnorchlování byl zase vyhrazen jenom úzký proužek moře, korály byly dost polámané od lodí, které bez zaváhání najíždějí až na ně a rybiček pomálu. Po chvilce šnorchlování aspoň v tom málu prostoru jsme se vydali na obhlídku ostrova. Objevili jsme krásnou odlehlou plážičku, kde Honzík aspoň chvilku šnorchloval dle svého přání (potápět se pro mušličky aj.). Pak jsme se ale museli zase vydat zpátky, abychom stihli loď. Ta nás asi za 30 minut odvezla zpátky k přístavišti u Ao Nang, kde jsme nasedli do připraveného minibusu a nechali se odvést do hostelu.

Celkově jsme byli s výletem spokojeni. Viděli jsme zase něco jiného, ostrovy to jsou bezesporu nádherné, podmořský život tu jistě taky není k zahození. Jen si říkáme, že turistů je tu až přespříliš. A trpí tím především místní nádherná příroda. Korály byly hodně poničeny při tsunami, ale větší ránu jim určitě zasazují lodě plné turistů, které svými motory totálně ničí zdejší podmořský život.

Odpoledne jsme strávili každý tak trochu odděleně - já jsem psala blog a Honzík se vydal do města fotit. Asi za hodinku jsme usedli k počítači a vypálili dvdčka, vložili nové články na blog a vytřídili fotky. Kvůli poměrně zdlouhavé práci nám zavřeli noční trh a tak jsme na véču museli zajít do místní restaurace. Při té příležitosti jsme vyzkoušeli místní víno Spy, které chutná jako růžový toptopik s příchutí alkoholu - ale bylo to moc dobrý.

Fotky k dispozici zde.