11. den "Radši se nepřejídej"

I přes drobné protesty krásnější poloviny naší výpravy vstáváme v 8:30 a jdeme rovnou zapůjčit motorku na další vyjížďku. To však netušíme, jaký to může být problém...

Asi po půlhodině hledání konečně nacházíme půjčovnu motorek a rovnou se domlouváme na motorce s poloautomatickým (pro ně manuálním) řazením za 150B. Paní se zdá velmi vstřícná, hodně upovídaná a snaží se nám odpovídat na naše otázky (klasika - zámek, pojištění, pavouk na batoh). Poté co Kačka dovyplnila "smlouvu" na motorku, padla nevině vyhlížející otázka "Máte doma motorku?". Po pravdě jsem odpověděl, že nikoliv a těšil se na další otázky. Paní však náhle otočila, že nám tu motorku rozhodně nemůže půjčit a že je to hrozně nebezpečné (asi 5 minut si tam něco povídala)... Nejdříve jsme si mysleli, že je to vtip, ale nebyl. Nakonec zavolala "bosovi", že nám to nemůže půjčit. Ten přišel, nevěřícně koukal, co ta ženská vyvádí, vše nám ukázal a motorku hned půjčil. V průběhu rozhovoru jsme zjistili, že je paní hodně opilá. Uff, už jsem myslel, že zas pojedeme na kole ;-)

Vydáváme se do národního parku Si Sathalanai. Asi po 10 kilometrech jízdy konečně nacházíme doporučenou cestu podél řeky sloužící převážně pro domorodce a pro nás. Je zde totiž jedna nová "rychlostní" silnice a jedna starší stezka, po které jsme jeli. Cesta to byla báječná, v 40km rychlosti jsme prášili občas po písečné, občas po betonové cestě a občas po normální asfaltce. Cesta podél řeky byla lemovaná palmami a banánovými háji - co víc si přát. V jednom odlehlém místě zastavujeme na krátký odpočinek. Kačenka mi jde utrhnout malý banán a já se do něj s chutí pouštím. Díky jeho nezralosti chutná asi jako šiška a nedá se jíst, škoda, jedeme dál.

Další zastávka je na odpočívadle s bufetem. Jediné na čem jsme se dokázali domluvit, je, že nemají Pad Thai a že si dáme colu a sprite. Veškerá další komunikace uvázla na mrtvém bodě a zůstáváme o hladu. Za nedlouho však přijíždí vzdělaní thajci a po krátké rozmluvě nám objednávají něco dle našeho zadání: nepolívka a neryba. Čekání stalo za to a dostáváme nečekaně zvláštní jídlo (celkem dobré) - med, oříšky, fazolky, bambusoveévýhonky, nějaké maso, velký křupavý chips, citron a tajné koření. Za dvě jídla a dvě pití dáváme 55B i s díškem :-)

Asi po hodině překrásné cesty dorážíme do národního parku Si Sathalanai. Vstup opět 100B na osobu, zvenku vypadá hezky, motorka zdarma, tak jedem. Tento park, obsahující asi 50 zřícených budov, jsme si i díky motorce užili asi nejvíce. Motorku používáme jako klimatizaci a po vedrem ubíjecí prohlídce zříceniny se jdeme projed a tak trochu zchladit a pokračujeme na další:-). Nejlepší je, že k většině budov se dá dojed úplně přímo a nikdo nehubuje, že se jezdí po trávě (mimo silničky), nebo něco podobného, zastavit se dá taky úplně všude. Mimochodem taky tam bylo spousty ptáků (volavky a podobný), motýli a thajců (ti uklízeli park).

Již se odpoledne krátí a tak vyjíždíme z parku a jedeme se podívat do blízkého okolí na vyhlídky do kraje a další staré chrámy. Kolem páté se vydáváme na cestu zpět, ale bedlivě sledujeme, kde bychom zase odbočili, protože se nám domů ještě rozhodně nechce. Bereme hned první značku k muzeu s hrnčířstvím a jedeme tentokrát rýžovými poli za super slunečního svitu. Muzeum otevřené, 50B, žádné finty nefungují, jedeme tedy dál. Další cedule, kterou potkáváme je jeskyně. Bereme. Bylo nám vcelku jedno, kam jedem - bylo nádherně a hrozně jsme si to užívali. Ani nám nevadilo, že jsme jeli asi 30 km a žádnou jeskyni nenašli (už jsme ji ani moc nehledali). Narazili jsme však náhodou na velikou biofarmu, kde pěstovali hlavně hnědou rýži. Vstup byl nečekaně zadarmo a mohli jsme si všechno pěkně prohlédnout. Pokukováním jsme se zdrželi asi hodinku, což byla akorát doba kdy zavírali. Ještě jsme se jeli podívat na přilehlé orchidejové skleníky a letiště.

Odbočka k motorce: opět poloautomatická 4 stupňová, tentokrát s šlapkou na nastartování, ale hlavně žrala nějak míň - je to krásný pocit, když člověk jeden na rezervu, koupí litr benzínu (v zapadákově za 36B) a má zas půlku nádrže:-)

Zpět do Sukkhotaje dorážíme kolem 8 večer, dáváme sprchu, Kačka bere kolo pro dva (spíše pro dvě malé děti), které máme u hostelu, já motorku a jedeme do města.

Vrácení motorky naštěstí proběhlo již bez problémů. Z mírným odporem kola vezu sebe i Kačku na internet (opravdu to bylo spíš pro malé děti a kolu se to moc nezdálo). Následně jdeme na nejhorší (cena/výkon) jídlo v Thajsku přímo ve vyhlášeném nočním trhu a pak si spravit chuť na palačinky. Pozn: Hladový po nedobré večeři velikostně pro vrabce nadhazuji do pléna, že bych si dál ještě palačinkový nášup (15B). Nepochopen a hladov dostávám odpověď "Radši se nepřejídej.", beru tedy Kaculinku, kola a šlapu zpět.

Fotky k dispozici zde.