Dnešní hlavní ranní úkol byl nahrát fotky na záložní DVD (začal již v 7:20). Ukázalo se to jako poměrně komplikovaný a drahý problém. Počítač v hostelu neuměl vypalovat DVD a ostatní provozovatelé chtěli mimálně 80B za DVD. Podařilo se mi ukecat jednu paní za 40B/DVD. Nakonec jsem vypálil 5 DVD a zaplatil rozumných 120B za všechno. Kolem 11 hodiny bylo vše zazálohováno, zabalili jsme batoh a vyrazili do hor, hlavně na Doi Inthanon (nejvyšší hora Thajska).
Cesta po místní dálnici ubíhala velmi rychle a motorka jela jak o závod 80km/hod. Problémy však nastaly asi po 40km, kdy začalo mírné stoupání, to se motorce nelíbilo a vyloženě se chudák dusila (to ještě nevěděla co ji čeká).
Hlad byl mocnější než my, a proto jsme se rozhodli vyzkoušet jednu z restaurací podél silnice. Trefili jsme se přímo do černého, krásná restaurace a příjemná obsluha. I když že začátku to tak nevypadalo, neměli Pad Thai a rýže a polévky bylo jediné co uměli. Objednali jsme si rýži s masem (s nějakou omáčkou) a čekali. Za chvíli nám donesli hrneček s ledem, vodu a voňavou polévku (kterou jsme si neobjednali). Po chvíli váhání, zda je to omáčka, polévka, nebo něco jiného nám místní pan poradil, že je to polévka a na rýži to lit nemusíme (což bychom jinak asi udělali). Snědli jsme ji a hned dostali nášup a k tomu přinesli naše hlavní jídlo. Opět famózní a hlavně nejlepší na konec, konečná cena včetně všeho pro dva 50B! :-)
Nás první turistický cíl byl vodopád Mae Ya patřící k nejkrásnějším v Thajsku. Bohužel jsme minuli jednu šipečku a "hodný" domorodec nás poslal úplně špatným směrem. Po 15km a dalších ujištění od domorodců, že jedeme správným směrem, jsme to obrátili zpět a odbočku našli již správnou... Vstup k vodopádu (který se nachází asi 10km z naší hlavní cesty do hor) v podobě vstupenky do národního parku stál 100B/osoba a 20B/motorka. Vstupenka není pouze na jeden vodopád, ale do celého parku. Vynaložených peněz jsme však vůbec nelitovali, vodopády to byly nádherné, obrovské a hlavně úplně bez lidí. Tedy potkali jsme v daně části parku 2 turisty - takhle nějak bychom si představovali málo turistů ;-)
Nasedli jsme opět na motorku a vydali se z národního parku ven, abychom do něj zase za několik kilometrů zajeli (vstupenky jsme již měli) a šli se podívat na vodopád Mae Klang. Po prohlídce a krátké procházce začalo mírně pršet, tak jsme dešti ujeli a klikatými cestičkami urazili dalších 30km do pro nás posledního vstupu do národního parku. Na motorku to však již bylo moc a odmítala jet do kopce rychleji než 18km/hod, většinou 15km/hod a po rovince 45km/hod. Není nutné dodávat, že to bylo do kopce hodně často. Chudák úplně přidušená začala konzumovat takové množství benzínu, že nám v půli cesty došel. Moc jsem nevěděli, jestli se vrátit zpátky 15km ke vstupu do národního parku, nebo jet dál a doufat, že tam něco zbylo. Zkusně jsme zatřásl motorkou, podíval se do nádrže (ještě nebyla úplně vyschlá) a jeli jsme dál. Po 2km jsme se doptali na první benzínku (normální chata ve vesnici), kde však benzín 91plus neměli... Rozhodli jsme se pokračovat v cestě (zpátky bychom se už teď rozhodně nedostali), což se ukázalo jako šťastné a nakonec po mohutném kopci "benzínku" našli v nedaleké vesnici od cesty. Byla to opět chatrč, ve které měli jen flašky s benzínem, šťastní jsme od nich koupili něco přes litry, doplnili nádrž na víc jak polovinu (víc nám prodat nechtěli) a pokračovali dál. To už si motorka opravdu zoufala Nevěděli jsme, jestli nám domorodci neprodali špatný benzín bez oleje a motorka neumře úplně. Z kopce do kopce průměrnou rychlostí 20km/hod jsme s jednou zastávkou na vodopád dorazili k místu pod horou. Do zavření parku již zbývalo jen něco přes hodinu a na vrchol to bylo ještě 16km. Po zvážení stavu naší motorky a nejistoty při zavření parku (údajně se musí zaplatit ubytování 1000B/osoba a počkat do rána) jsme se vydali zpět. Zpátky byla cesta převážně z kopce, tak si motorka odpočinula a vrátila se zpět do normálního stavu (byla zase rychlík). Cesta do Chiang Mai se obešla bez problémů, jen se zastávkou na večeři a krátkou výměnou řidičů. Domů jsme dorazili kolem 20 hodiny.
Následovala krátká zastávka v hostelu kvůli vyložení věci a hurá na trh na palačinky (k našemu oblíbenému palačinkáři) a něco málo k jídlu. Jelikož se jednalo o poslední večer v Chiang Mai, vyrazili jsme na trh nakoupit nějaké dárky a suvenýry z cest. Nejvíc jsem si toho koupili sobě;-)
Fotky zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat