Jelikož asi všichni víte o tom, že řada vařím, rozhodli jsme se s Honzíkem pro absolvování kurzu thajské kuchyně. Já jako kuchař začátečník, Honzík jako můj fotografický a kameramanský doprovod. Z nepřeberné nabídky kurzu jsme vybrali školu The Best Thai Cookery School, která nabízela výuku pro nás nejlepších jídel.
Asi po půl desáté nás vyzvedl mikrobusek, kuchař (a řidič zároveň) si od nás vzal potvrzení a jeli jsme pro další vařeníchtivé turisty. Tam nás kuchař tak trochu zaskočil, protože, jakmile přivedl další slečnu, obrátil se na nás s tvrzením, že nejsme nahlášení a že musíme ven. Chvilku jsme na něj zmateně koukali, pak se mu snažili vysvětlit, že jsme řádně zaplatili. Naštěstí se ozvala další turistka, která asi prokoukla kuchařovu zmatenost dříve než my a vysvětlila mu, že my jsme nastoupili již v předchozím hostelu. Kuchař se rozřehtal na celé kolo, plácl se do čela naskočil do auta a odvezl nás na místní trh. Ani jsme nebyli moc překvapeni, když zastavil u toho našeho trhu (asi tak 3 min od našeho hostelu), protože již dříve jsme viděli, že tam jezdí většina kuchařských kurzů.
První část bylo tedy představení základních ingrediencí thajské kuchyně od vajíček, zeleniny, přes houby, rýži, kari pasty až po ryby a česnek. Kuchař nám říkal spousty tipů, jak poznat čerstvé ingredience, jak je vybírat aj. Musím říci, že jsem z té přehršle informací byla trošku zmatená, hlavně ze vší té zeleniny. No uvidíme. Pak jsme ještě chvíli čekali než kuchař nakoupil nějaké další suroviny pro vaření, Honzík mezi tím skočil do hostelu pro stativ a nabíječku na kameru a pak už jsme naskákali do dodávky a byli odvezeni asi 20 km za Chiang Mai. Místnost pro vaření byla otevřená avšak zastíněná se spoustou stolečků do čtverce. Kazdy měl k dispozici vlastní plynový vařič a stoleček na přípravu. Honzík naaranžoval kameru (pro případ, že bychom něco zapomněli, máme to nahrané), já se navlíkla do zástěry a hurá na to.
Prvním jídlem byla kokosová polévka s kuřetem. Sice jsme se toho trošku báli, protože třebas místní specialita Tom Yam nám vůbec nechutná, ale nakonec to bylo moc dobře a polívka nám oběma moc chutnala. Vaření fungovalo asi tak, že kuchař vždycky řekl, co a jak, a pak nám říkal, jak máme nakrájet zeleninu, co přihodit do hrnce, jestli míchat nebo ne atd.
Potom následoval sled dalších receptů, tipů a rád např. jarní závitky a omáčka k nim ,banánové rolky a kokosové mléko (ty byly boží), příprava jasmínové rýže, příprava lepkavé rýže, papaya salád, rýže s mangem aj. Při této části jsme se většinou jenom dívali, případně pomáhali jednotlivé (třebas každý si vyzkoušel ubalit jarní závitek a banánovou rolku).
Pak už nastalo to opravdové vaření - já jsem chtěla vařit červené curry s kuřetem, zeleninu sweet and sour a opilé nudle. Recepty vám zatím prozrazovat nebudu, vyzkouším to doma a pak to najdete na mém blogu (http://korenizivota.blogspot.com).
Asi největším zážitkem bylo vaření opilých nudlí, kdy nám kuchař na zeleninu nalil vodu, díky čemuž po vhození na pánev vyšlehl obrovský plamen (dle fotek jsem měla absolutně největší). Pak už nás čekalo jenom ochutnávání všech výtvorů. Nutno říci, že my jsme s Honzíkem měli co dělat, abych všechna ta jídla snědli. Nedokážu si představit, že by to někdo musel sníst sám. Všechna jídla byla naprosto super- já jsem se zamilovala do červeného curry, Honzík byl nadšený že sweet and sour zeleniny s kuřetem.
Pak přišel ještě kuchař a ukázal nám jak otevírat a jíst nejrůznější druhy exotického ovoce. To jsme fakt ocenili, protože ho tu mají hodně, ale my jsme moc nevěděli, jak na to, takže jsme ho zatím moc nekonzumovali. Od této chvíle ale kupujeme hlavně rambutan a takovou fialovou potvůrku (zapomněla jsem název). Mňam.
Na závěr nám kuchař předal certifikáty, my jsme si ještě koupili nůž a poté už nás odvezli zpátky k tržnici.
Skočili jsme ještě do 7/11 pro vody na cestu, vysprchovat se na hostel a na tržnici pro ovoce a kousek kuřete. Pak už pro nás přijel taxík, který nás dovezl k autobusu do Bangkoku. Do autobusku na obrázku z cestovky měl teda dost daleko, řekla bych taková docela stará kraksna, ale za to tu bylo dost místa na nohy. Cestou mě naštvali ještě jednou, když zastavili u takových těch pro turisty zařízených odpočívadel, kde si nedáte k jídlu absolutně nic, protože mají nasazený ceny jak blázen. Navíc co se týče jídla v Thajsku opravdu nekoupíte náš chleba, nebo housky. Všechno to jsou buď toastové chleby nebo pečivo na sladko. Thajci to ještě s oblibou doplní medem a takovým rádoby salámem a je hotovo. Přiznávám se dobrovolně, že občas zatoužím po chlebu se sýrem. Sýry jsou tu neskutečně drahé - dováží je z Francie. Kousek (asi 15 dkg) stojí asi 300B, což je pro porovnání tady celý talíř mořských plodů i s velkým rybím filetem a to prosím v docela dobré restauraci.
Výběr z fotek najdete tady.
3 komentáře:
Ahoj, tak to flambovani vypadalo teda monstrozne, az to budes zkouset doma, tak se urco prijdu podivat ;o)
Ahoj, tak já myslím, že po fotce "Kacenka flambuje 3" můžeme být rádi, že následuje "Kacenka doflambovala bez ztraty kvetinky", pac mi pripada, ze se trochu priflamboval i varic a jeste ze ne i plynova bomba. No nicmene to bude bomba, az to uvidime, ucitime, ochutname a celkove s/ztravime v praxi.
Tak to se moc tesime, az nam neco uvarite!
Jindra Madla Vendelin
Okomentovat