Po tradiční ranní sprše jsme vyrazili na tradiční snídani - ovoce s jogurtem. Potom jsme zamířili do informačního centra, kde zatím co si Honzík hrál s wifi, já zjišťovala spoustu zásadních informací např. odkud a jaký autobus jede na letiště, jak se dostaneme do muzea královských lodi a případně jaké další památky jsme ještě neviděli.
Za pomoci přívozu jsme se dostali na druhou stranu řeky (3B za osobu) a vyrazili k muzeu. Je to jedna z posledních památek, které jsme v Bangkoku ještě neviděli. Hodně dlouhými a spletitými uličkami, které nám poskytly vhled do života místních (např. to, že pokud se jedna o dům je všude naklizeno, ale co je hned vedle už jde mimo Thajce, a tak si vesele žijí na skládkách), jsme se dostaly před vstupní bránu.
Trochu překvapivě po nás žádali vstupné 100 B za každého a ještě jsme nesměli fotit. Pod velkou střechou je uskladeno přibližně 10 královských lodi různého data. Všechny jsou vyráběny ručně včetně krásných dřevořezeb a jejich následného barvení či pozlacování. O té nejnovější, kterou si nechal postavil současný král Bhumipol, jsme se více dozvěděli z filmu - což byla asi jediná interakce s návštěvníky.
Po opětovném přeplutí na druhý břeh jsme se rozhodli poobědvat v restauraci nedaleko Grand Paláce, která nás minulý rok tolik nadchla svým Pad Thai. Trmáceli jsme se opět ve velkém dusnu, odmítali "dobré rady" Thajců (o tom, jak je všude zavřeno), načež jsme zjistili, že restaurace tam prostě není. Tak jsme pokračovali na nedaleký trh s jídlem, který nás ale opět překvapil a to svou drahotou. Šli jsme tedy dál a vybrali takový ten klasický thajský stánek. Nabídka byla prostá - vepřové na ryži. Maso bylo nakrájené na tenké plátky, přidali i klobásky, které jsme jim s díky vrátili (mají takovou hoodně zvláštní chuť). Ale zase jsme ochutnali něco nového. Po obídku jsme vyrazili k nejbližší zastávce u řeky a čekali na lodičku, která nás doveze blíž k barmské ambasádě. Do jedné jsme se nevešli, tak nás narvali do druhé, podezřelé prázdné. Hned jsme zjistili proč - stala asi tak 5x víc než ta předchozí. Naštěstí nás výběrčí nestačila skasnout (resp. jsme dělali nenápadné), tak jsme na další zastávce rychle vystoupili a čekali na tu správnou loď. Nutno říci, že docela dlouho. Celkem jsme pospíchali, protože ten nepříjemný chlápek z ambasády říkal, ať tam jsme ve tři - takže jsme po vystoupení odbyli tuktukáře, který opět tvrdil, že ambasáda je zavřená a svižným krokem dorazili k "věznici". Chlapík už na nás čekal a hurá hurá udělil nám víza. Docela jsme si oddychli, že ty letenky nám nejsou k ničemu.
S vízy a pasy jsme se vydali ještě do nedalekého stánku, kde jsme okopírovali 5x každý pas a jednou víza (pro jistotu:-)). Cestou zpátky na loď nás zastihl tradiční slejvák, usadili jsme se tedy před jedním obchodem a pozorovali rušnou dopravu. Honzík pak s radosti objevil wifi, tak se aspoň nenudil.
Po návratu jsme si dali sprchu a vyrazili na velkou véču (nějak jsme nestihli oslavit výročí:-)). Kromě žlutého kari pro mě, dvou porci nudlí pro Honzíka jsme si dali i velké pivo (které je tu opravdu v poměru k jídlu drahé - jídlo za 35, pivo za 60 B) a pomerančový džus. No fakt jsme si to užili. Fotky zde.
Tak zítra naposled z Bangkoku
Dobrou
Žádné komentáře:
Okomentovat