Barma 2010 - den 4

Dnešní den si dáváme za úkol zařídit víza a letenky do Barmy. Po ranní sprše, která je opravdu nezbytná, si dáváme snídani v baru (Honzík ho nazýval restauraci - měl totiž obsluhu a barevné měnu). Musím říct, že salát z čerstvého ovoce a domácím jogurtem byl fakt mnamka.

Navštěvujeme několik místních cestovních kanceláří v mylně domněnce, že budou schopni nám zajistit víza I letenky. Jenže Myanmar pro ne asi není tak lukrativní business a tak nás odesílají na barmskou ambasádu, která sídlí na druhé straně města. Prý nejvýhodnější je cesta taxíkem - haha. Dáváme přednost lodní dopravě, cestou se však ještě zastavujeme v informačním centru, kde Honzík objevil free wi-fi. Tam mi taky Facebook řekl, že mi zablokovávají účet a ať se přihlásím že svého počítače - chacha. Narychlo se ještě vracíme pro fotky (později se ukázalo jako velmi prozíravý krok) a nasedáme na lodičku. Po řece projíždíme velký lan cesty, zbytek musíme po svých. Cestou na nás jeden tuktukar zkouší osvědčený trik, že na ambasádě už mají zavřeno, ale že nás vezme do čínské čtvrti. S úsměvem mu říkáme, že jsme si otevírací dobu zjistili na internetu a že už jsme v Thajsku podruhé, tak ať to na nás nezkouší:-).

Barmská ambasáda vypadá spíš jako věznice, nemilý pan nám říká že do 3 musíme podat žádost, jinak že máme utrum. Navíc se dozvídáme, že víza budou až za dva dny odpoledne :-( Honzík běží okopírovat naše pasy a vybrat peníze, já vyplnuju sahodlouhle formuláře včetně naší pracovní historie. Pro jistotu zamlčujeme Honzíkovu práci pro Fórum2000, abychom se do té Barmy vůbec dostali:-).

Víza jsou tedy zařízená a my vyrazíme otestovat místní metro - nadzemku. Přesouváme se do obchodní čtvrti, kde jsme si minulé užili nakupování dosytosti. Letos je ale vše poznamenané násilnostmi a mnoho obchodních domů je uzavřeno (o tom, že se tu něco dělo svědčí I prostřílená okna). Dnes už ale panuje v celé oblasti naprostý klid. Velký obchodní dům Siam Paragon je otevřen, jdeme si dát nějaké jídlo a pokochat se pohledem do místního gourmet shopu, ve kterém prodávají samé thajské laskominky. Zpátky se dostáváme autobuskem zdarma (systém místní dopravy je mi stále záhadou - některé busy jsou placené hodně, některé méně a některé vůbec.) Dáváme si sprchu a večeři v bufetu a míříme do internetové kavárny konečně pro vás vložit články o našem cestování:-).

Fotky.

Dobrou