Barma 2010 - den 11

Ráno se probouzíme časně a to především díky stále přetrvávajícímu vedru. Na to, že každou chvíli někdo nastoupí do vlaku a začne nabízet jídlo jsme si již zvykli :-) Cestou jsme si užívali extrémní drncání, což bylo jako jízda na divokém býkovi, koukali z okna, fotili a odpočívali. Po více než 21 hodinách cesty jsme konečně dorazili do Myitkyiny (nejsevernější město, kam se jako turisté můžeme dostat). Bylo kolem 4 hodiny odpoledne, zataženo.

Hned u vlaku nás odchytil tuk tuk a nabídl nám odvoz k hostelu za 500 kyatů na osobu, o čemž jsme začli uvažovat. V tom však do rozhovoru přistoupil další chlápek ukázal směr a řekl, že máme jít pěšky. Asi po 200 metrech jsme došli k hostelu YMCA a šli na prohlídku :-) Cena $14, tedy stejná jako v hlavním městě a ještě bez snídaně? To ani omylem - nabídli jsme $10 a s díky odešli. Jako naschvál začalo pořádně pršet a tak jsme se schovali do přilehlé restaurace. Hned se nás ujala jedna paní, která dělala průvodce po Barmě. Řekla nám, kde mají levné jídlo, překládala do barmaštiny naše přání a celkově se snažila být nápomocna. Dokonce nám i doporučila hotel, kde bydlí a mohli by nám dát lepší cenu. Zatímco se Rob ubytovával v "drahém" hostelu, my jsme si dali jídlo a pak všichni společně vyrazili zajistit jízdenky na autobus a pro nás nějaký hotel ;-) Na cestě k nám přiběhl opilý barmánec, který říkal, že vše zná a vše ví a že nás tam dovede. Pršelo opravdu dost hustě, tak když nás asi 10 minut prováděl po městě a neměl tušení kde jsme a navíc skoro o každém baráku říkal, že to je nás hotel, odmítli jsme jeho služby a našli hotel sami. Tam již čekala průvodkyně a moc se omlouvala, že nedokázala snížit cena na nižší než $14 z $15. Pokoj byl horší než ten minulý, tak jsme odmítli a vydali se zpět. Ještě nás však zastavila, že nám alespoň pomůže domluvit lístky. Dalších 20 minut se s nima domlouvala, rozčilovala se a snažila se je přimět k co nejlepší ceně. Nakonec po konečném telefonátu zavolala pro nás taxi za dobrou cenu a my jeli na autobusové nádraží pro lístky. Jeden měl stát $5 stejně jako pro barmánce. Překvapení bylo, když jsme přijeli a oni chtěli $10 a ani telefonování na vyšší místa nepomohlo. Prostě turisté to mají za $10. Lístky jsme koupili, vrátili se do YMCA a dohodli alespoň slevu na $13. Hlavně jsme se po několika dnech zas pořádně umyli:-) Už se skoro začalo stmívat, tak jsme s Kačkou rychle šli do města omrknout místní řeku a památky. Byla to taková barmská klasika. U řeky jsme si zašli na Star (něco jako colu) a snažili se zjistit co mají k jídlu. Ukazovali jsme, dělali zvuky zvířat a holky se jen smáli na celé kolo a nic z nich nevypadlo (úplně se řechtali). Vyzunkli jsme tedy colu a vydali se dál. Výhled na mohutnou řeku Irawady byl krásný, zahalený do deštivých mráčků.

Náhle nás zastavili dvě slečny na motorce a jedna spustila hezkou angličtinou, že by si chtěla jen popovídat, že nám řekne, na co se podívat a že za to nic nechce. Slovo dalo slovo, odvezla kamarádku domů a za chvíli už pro nás byli dvě motorky. Nasedli jsme a jeli nejdříve prohlédnout starou přistávací dráhu y druhé světové války, ze které je teďka normální silnice. Já jsem se s druhou motorkou na chvíli odpojil, tak jsem i trochu viděl místní univerzitu. Večer jsme ukončili v hezké restauraci, kde jsme si toho objednali neúmyslně moc. Původně jsem chtěl nudle se zeleninou a masem. Ve výsledků jsme tak dostal velký talíř nudlí se zeleninou, vajíčkem, atd., další talíř sušeného kravského masa, další talíř pálivé zeleniny a pak ještě nějaké další mističky. Kačka si dala jen rýži s curry, tak tam to dopadlo lépe :-) Hezky jsme si popovídali, popili čaj a vydali se do hostelu. Šli jsme pěšky a to i přes to, že jsme věděli, že to je alespoň 50minut cesty - neměl jsem si toho tolik objednávat - teď to musím vychodit ;-).

Fotky zde.