V 0:30 přilétáme na moderní a rozlehlé letiště v Ďubají. Celní úředníci nám provedli skenovani oční sítnice, teprve potom jsme se s našimi vízy mohli přesunout k pasové kontrole. Víza jsme zajišťovali již v Praze přes pražskou pobočku Emirates, tranzitní na 96 hodin stalo přibližně 1100 Kč. Vyrazíme zjistit, jak se dostaneme do centra Ďubaje - klasická nabídka zahrnuje taxi (to teda nebereme ani náhodou, nejsme žádný zhýčkanci), metro (první vyjíždí až v 6) a autobus. Ten je jasná volba, ovšem abychom si mohli koupit lístky, musíme se shuttle busem dopravit k terminálu c.1, kde je automat. Mimo klimatizovanou halu nás vítá teplota neuvěřitelných 39!!! stupňů Celsia (a my jsme si stěžovali na těch hradeckých 36:-)). Koupení karty (mají tu v mnohem podobný projekt jako Opencard) je docela luštitelský oříšek - ale nakonec za vydatně pomoci jednoho místního kupujeme "peněženku" s kreditem 14 dirhamu. Autobus nás dováží k první místní zajímavosti - Clock Tower, odkud se vydáváme přes most ..... do starého města. Jsou 4 hodiny ráno a postupně se začíná oteplovat. Po asi hodině chůze si začínám myslet, že Dubaj je opravdu jen velká síť silnic, protože celou cestu nevidíme skoro nic jiného - dokonce chybí I jakékoli výraznější nasvícení budov, cest atd. V dálce matně tušíme nejvyšší budovu světa, jejíž silueta na obzoru občas problikne. Zpocení, unaveni a už téměř bez vody usedáme na chvilku u přístavu místních lodkotaxiku. Začíná svítat a mrakorapy nejrůznějších tvaru osvětlují paprsky sluníčka. Pod nimi se houpají lodičky v zálivu. Romantika to byla tak veliká,že jsem z ní až usnula na lavičce - ale jen na půl hodinky:-)Honzík mezitím za pomoci místních objevil automat na vodu, takže jsme zachráněni a pokračujeme podél zátoky dál. Procházíme okolo velké mešity, strážníci nás provázejí starým trhem s látkami a ukazují nám proslulé dubajske větrné věže, které místní odpradávna používali pro ochlazení vzduchu v domech. Od půl osmé ráno začíná být nesnesitelné horko- od této chvíle se po Ďubají pohybujeme priskokovou technikou- vždycky se někde zchladíme a pak se rychle přesouváme dál. Prvním útočištěm je Carrefour, kde opocivame a nakupujeme sladkou snídani (už teď se mi stýská po sýrech:-(). Dále se klimatizovanou městskou dopravou přesouváme k proslulému trhu se zlatem - moc jsem nepochopila, jak se všichni ti zlatníci (obzvláštně ti v tom 5.patře) dokáží uživit. Z každé vitrínky na nás vukukuje celá řada tepaných skvostů, ale my pokrytecky nejvíce oceňujeme tu klimatizaci. Cestou na trh s kořením nás zastavuje průvodce z Museum of Municipality a provází nás několika (klimatizovanými:-)- začínám mít pocit, že přeci jenom jsem zhýčkaný evropský turista) místnostmi s historii Ďubaje. Na jeho doporučení se pak lodičkou opět přesouváme na druhý břeh a míříme do pevnosti .... Je to jedna z malá památek, kde se platí (3aed), ale prohlídka rozhodně stojí za to. Na nádvoří a v okolních místnostech jsou vystaveny staré lodě vytesané z 1 kusů dřeva, hudební nástroje, vše citlivé zasažené do prostředí staré pevnosti. V podzemní části je vybodovana výstava, za kterou by se nemuselo stydět ani britské muzeum. Jednotlivé expozice, plně figurín, zachycují tradiční způsoby obživy (hrnčířství, prodej koření, látek, aj.) I tradiční arabský život. Krásná, živá výstava sálající atmosféru místního života rozhodně stojí za návštěvu.
Teplota vzduchu dosahuje svého maxima (50 stupňů) a my se po horkých ulicích přesouváme k metrů. To je celkem nový dopravní prostředek - na hlavní trase z letiště směrem k nejvyšší budově světa .... Burkhj a dále stále zbývá postavit několik stanic. Naplánována a dokonce I v mapách zakreslena je druhá trasa, která povede pod původními ctvrtmi ........ Snaha zjistit, jak to vlastně v metrů funguje a kolik opravdu zaplatíme, je nad lidské síly. Naše I pracovníků metra. Každopádně nasedáme a odjíždíme k .... cestou se kocháme panoramatem výškových budov. Celý komplex okolo nejvyšší budovy světa je krásné architektonické dílo, které ovšem znatelně poznamenala ekonomická krize. Většina okolních mrakodrapu je prázdná, či nedostavěná a dle okolního ruchu to
Na rychlou dostavbu právě nevypadá. Každopádně ..., připojené nákupní středisko s obrovským akváriem, I obrovskou fontánou v podobě laguny doporučujeme navštívit. Na ... Se dokonce dá I vyjet (prohlídka vyjde asi na 100 aed), ale mne se dělalo špatně jenom při pohledu zdola a navíc celá Dubaj byla zahalena do těžkého oparu, tak jsme to radši vzdali.
Metro (tedy vlastně nadzemku) využíváme k projížďce novou Ďubají I k cestě zpátky na letiště. Tady nás čeká ještě asi 3 hodinky čekání, které si zkracujeme kávou, toulkami po hale a čtením (Honzík hraním her na iphonku). Nástup do letadla směr Bangkok je mírně dramatický - naše boarding pasy hlásí chybu, nakonec nám ruší naší rezervaci a tisknou nové a usazují nás dle mého názoru na nejpitomější místa v celém letadle (u záchodu, bez okýnka a úložných skříněk, televizku musíte tahat někde z pod sedadla). Navíc jsme úplně poslední na řadě s jídlem, takže na mě samozřejmě nezbylo jídlo, které jsem si vybrala. Jsme opravdu unaveni a tak radši jdeme tu "hrůznou";-) cestu zaspat.
Tady jsou fotky.
Dobrou
Žádné komentáře:
Okomentovat