pátek 6. srpna 2010

Barma 2010 - den 15 "S Hasimem na kole"

Ráno hned s očekáváním vyrážíme na snídani již zahrnutou v ceně noclehů a musíme říct, že za ty prachy to je dobré. Ne tak jako jinde, ale sladký chleba, máslo, marmeláda, káva, banány, ani vajíčko nás neminulo. Dostatečně posilněni vyrážíme s naším kolařem na celodenní výlet. Už na nás čeká před hostelem, tak jen nasedáme a jedem. Já čelem k jízdě, Kačenka obráceně. Frčíme jak o závod a máme naslibováno spoustu památek a zajímavosti. Umí celkem slušně anglicky, takže se domluvíme co a jak.

Město je plně jeptišek, které poznáte podle vyholené hlavy a růžového roucha. Jeptišky se netěší takové váženosti jako mnichové a tak se musejí opravdu otáčet, aby si vydělaly na živobytí. Vždy dva dny v týdnu v sobotu a neděli obcházejí baráky a lidé jim dávají do připravených nádob rýži, kterou si pak sypou na hlavu - mají tam na to další nádobu ;-) První zastávkou je dílna na výrobu zlatých plátků. Ty se používají jednak jako součást budhistických rituálů, kdy věřící oblepují sochy buddhy zlatem a jednak k pozlacování různých sošek a všeho možného. Výrobní proces je hodně zajímavý, používají zastaralé metody. Nejprve se z 2,5 gramů zlata vylisuje na stroji takový dlouhý tenký plátek zlata, ten se potom řeže na obdélníčky asi 0,5mmx1 cm. Tyto obdélníčky se pokládají na čtverečky papírů z bambusu. Vytvoří se stoh asi 100 papírku, zaváže se to do kravské kůže a pak do toho mladí muži mlátí hlava nehlava. Během hodiny z toho vznikne kolečko o velikosti dlaně, které se potom překládá na větší bambusové papírky a do těch se zase mlátí, tentokrát pět hodin. Pak už jsou plátky zlata dostatečně tenké a ženy je ořezávají do velikosti čtverečku nebo s nimi pozlacují listí a sošky. Hodně nás zaujal místní měřič času - miska z kokosu, ve které byla malá dírka ponořená do vody. Doba než se kokos naplnil a potopil byla přesně tři minuty. Když jsme se ptali, proč si tam nepověsí hodiny, řekli, že neví, ale že to dělají takhle:-).

Druhou zastávkou byla ulice plná dílen na obrábění mramoru. Ve většině z nich se vyráběli především nejrůznější sochy budhů. Největší a asi nejbohatší frajeři měli rozbrušku, kterou modelovali sochy, ty ostatní používali ruční pilku různá kladívka apod. Když byl hotový polotovar, nastoupily ženy s malinkým kamínkem a donekonečna brousily kámen o kámen. Byla to asi hodně velká zábava, tak to dělala celá vesnice. Jinak malý kamínek (veliký na dva palce) vybroušený do tvaru slona stal asi 1000 kyatů a nechtěl bych vědět kolik hodin to dělali... V každém případě to bylo moc zajímavé tak jsme byli celkem rádi, že nás Hasim vzal ještě do dalších dílen a to dřevařské - kladivo a dláto měli ti odborníci, ti ostatní jen šmirglpapír. Ještě jsme se podívali jak se dělají veliké bronzoví sochy a pak ne moc nadšeně navštívili asi 2 obchody se dřevěnými předměty. Nicméně celkově to bylo moc zajímavé, hlavně pro mě :-)

Jelikož rikša měl v programu i Mahamuni Paya a nebylo to daleko, rozhodli jsme se že ji navštívíme ještě jednou. Tentokrát tu bylo mnohem méně lidí a mnohem menší horko. Procházeli jsme se tedy touto nejuctívanější svatyní v Myanmě, pozorovali věřící, jak lepí zlaté lístky na sochu (dnes už je na 15cm vrstva zlata) a povídali si s místními. Jeden chlapík znal Československo, protože se od nás do Barmy dováželi látky na uniformy. Pak jsme potkali mnicha, který nám ukázal muzea, žvýkal betel a nakonec nám vyměnil spoustu 1 kyatových bankovek, které jsme házeli do takového stroječku štěstí. Trefili jsme se víckrát než místní, tak snad to vyjde. Za průvodcovství si vyžádal malou odměnu.

Po návštěvě dřevěného kláštera, na jehož jméno si nemůžeme vzpomenout, jsme Hasima požádali, o tip na dobrou restauraci. Vzal nás do takové postranní uličky, kde byla malinká restaurace - dělali klasicky kari, nanosili nám zase spoustu zeleniny a starý pan nám ukazoval, jak se vlastně má co jist. Po dobrém obídku se nás Hasim snažil přesvědčit, abysme si koupili lístky na loutkové divadlo, ale s díky odmítáme. Další zastávkou je Mandalajsky palác, který je obklopen 8m vysokými a 3,2 km dlouhými hradbami. Palác se nachází uprostřed čtverce z hradeb a před vstupem musíme zaplatit 10 dolarů za každého. Jedná se o souhrnou vstupenku i na další památky (Atumashi Kyaung, Schwenandaw Kyaung, Amarapura, Inwa, Paleik), ale bohužel to jsou čisté peníze pro vládu. Jelikož chceme něco vidět, placení se prostě nevyhneme. Původní dřevěný palác, který nechal postavit král Mindon v roce 1857, kompletně shořel při bojích mezi japonskými a britskými vojsky v průběhu druhé světové války. Ke konci 90. Let se režim rozhodl památku obnovit a za využití vězeňských a nucených práci jej znovu vybudoval. Nutno říci, že je to opravdový restaurátorský "majstrštyk". 70% použitého materiálu tvoří beton a palác je pokryt plechovou střechou. V zadní části se nachází muzeum, kde nám paní ale zavřela před nosem a řekla, že jsou 4 hodiny. Tak jsme zase šli.

Hasim nás naložil na drožku a vyrazili jsme ke klášteru Atumashi Kyaung. Jenže i zde stejně jako v sousedním Shwenandaw Kyaung klášteře už měli zavřeno:-( Prohlížíme si je tedy alespoň zvenku - i tak to stojí za to (více o nich zítra). Další zastávkou je pagoda Kuthodaw Paya, které se přezdívá "největší kniha světa".Okolo velké centrální stupy je totiž do čtverce postaveno 729 malých stup, které ve svých útrobách ukrývají každá jednu desku s textem z Tripitaky. Nedaleko se nachází také Sandamani Paya, která je památníkem smrti prince Kanaunga, který pomáhal Mingunovi s vládou.

Poslední dnešní zastávkou je výstup na Mandalajskou horu. Před vstupem si tradičně musíme vyzout boty a vyšlapat notnou dávku schodů. Pomalu se blíží západ slunce, který ale podle přibližujících se mraků, nebude tak úchvatný, jak by mohl být. Přesto sveřepě stoupáme nahoru a na vrcholku se pokocháme rozhledem a přeci jenom několika slunečními parpsky, které ozáří krajinu.

Po sestupu dolů nás Hasim skoro už za úplné tmy dováží k hostelu, podepisujeme se mu do knížky a on po nás žádá nějakou kosmetiku pro svou ženu. Trochu těžko jim vysvětlujeme, že cestujeme na lehko a tudíž řasenka, makeup, rtěnka, líčidla, pudr, aj serepetičky se nám do batůžku nevešly.

Večer si jdeme ještě na večeři a vložit nějaké články a pak už hajdy do postele.

2 komentáře:

Unknown řekl(a)...

Přijeli jsme dnes v pátek ze Šumavy a doháníme informace o Vaší cestě.Je to úchvatné popis i fotky. Těšíme se na další pokračování. Mějte se hezky. J a M.

Unknown řekl(a)...

Přijeli jsme dnes v pátek ze Šumavy a doháníme informace o Vaší cestě.Je to úchvatné popis i fotky. Těšíme se na další pokračování. Mějte se hezky. J a M.