Kolem 5 hodiny už začalo svítat a tak jsme si pomalu sklopili sedadla do normální polohy a pozorovali krásný východ slunce. Ranní paprsky se rozlily po celém kraji a dokonce vykoukla i veliká duha. Nás zpožděný vlak (zpoždění cca 50 minut) konečně dorazil do Nathon Pathon, kde jsme vystoupili. Zavítali jsme hned k prvnímu stánku a okusili veliký kuřecí steak za 40B, (takhle nějak bych si představoval snídani:).Dříve než jsme se do kuřátka pustili potkali jsme místního, který nás poměrně svižným tempem ochotně doprovodil rovnou k autobusu. Hned jak jsme dorazili jen mávnul na průvodčí, ta na nás a než jsme se nadáli, tak jsme byli na cestě do Damnoen Saduak na plovoucí obchod (floating market). Cesta trvala asi hodinku a stála pro oba 75B, alespoň jsme měli konečně čas na kuře a spánek. Autobus na vyhodil na jedné z odbočce na cestě k plovoucímu obchodu. Již s očekáváním se na nás vrhla paní, že vesměs jediná možnost je si pronajmout od ní motorovou loď za 800B. Když jsme ji řekli, že půjdeme pěšky, šla s cenou níže, ale na našich 50B za oba :-) se nedostala. Dle průvodce to měla být do hlavní části asi 2km příjemná procházka. Slunce žhnulo, každých 20 metrů odbočka se 2 naháněči, kteří nám nabízeli nejrůznější ceny. Nejhorší to však bylo pro auta, na která pískali, mávali červeným praporem a na vlastní oči jsme viděli i skok naháněčky těsně před automobil, tak aby zabočil do její uličky (kde měla lodě) - byla úspěšná. My jsme se nenechali zlákat a mírně dehydrovaní, splavení, ale spokojeni dorazili až k plovoucímu obchodu. Batohy jsme si nechali uschovat v kombinovaných informacích s policejní stanici a vyrazili na pro turisty připravené chodníčky podél jednoho z nejrušnějších kanálů. Bylo tam několik desítek domorodých lodí s ovocem, zeleninou, jídly, kabelkami a suvenýry atd. a snad stovka lodí s turisty. Situace to byla mírně chaotická a tak loďky do sebe různě narážely. Do toho motorové čluny vířily vodu, bručely a vytvářely zbytečný chaos. Koukáním, focením a natáčením na kameru jsme strávili asi 2 hodiny - bylo na co koukat. Přesto že to nebylo takové, jaké jsme očekávali. Ceny měli předražené a celé to bylo hodně zkomercializované. Alespoň jsme si dali kokosovou zmrzlinu a mango.
Batohy ležely tam, kde jsme je nechali nestřežené, tak jsme je popadli a šli k autobusovému nádraží asi 2,5 km (o něco dále než nás před tím vysadili). Po několika optáních jsme zastihli autobus přímo na silnici, jen jsme mávli a frčeli do Bangkoku za 150B dohromady. Tam jsme na Jižním terminálu zkušeně nastoupili na autobus 511, který nás dovezl na Khao San a odtud jsme již pěšky došli do hostelu, kde jsme měli zamluvený pokoj. Pokoj díky okamžité výměně za uklizený máme čisťounký a pěkný.
Po pořádné sprše, která už bodla, jsme se vydali na asi největší trh v Bankoku tzv. víkendový trh. Nasedli jsme na autobus a za půl hoďky tam dorazili, nejdřív jsme potkali několik desítek stánků s amulety a potom obrovskou tržnici se stovkami stánků narvaných zbožím všeho druhu (hlavně hadry, ovoce a zelenina).
Začlo velké nakupování, tedy hlavně vybírání. Obchůdky tu mají hodně mladí lidé, kteří vyrábějí velmi originální ručně malované trička, sandále, ozdůbky, kabelky atd. Kačenka si chtěla koupit krásné ručně malované sandále, ale než se rozhodla, tak už jsme krámek ztratili a ani po hodince hledání znovu nenašli. Já, abych měl něco čistého do letadla, jsem usmlouval tričko a kraťasy celkem za 145B. Jinak jsme koukali na různé světélka, zajímavé ručníky, tričička, šaty, náušničky a další. Koupili jsme ještě další hůlky, tentokrát včetně prostírání za 200B. Chtěli jsme hlavně to prostírání - hůlek už máme celkem pro 20 osob:-)
Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už stánkaři začali balit, měli otevřeno jen do cca 17:30. Kačenka z toho byla dost smutná, ale nedalo se nic dělat a museli jsme jít hledat autobus nazpátek. Autobusek nás vysadil kousek od Khao San, dali jsme si večeři a po dlouhé době šli řešit naše resty s fotkami a články na blog. Večer jsme unavení padli do postele a vesele chrupkali.
Žádné komentáře:
Okomentovat